Když se ďábel prochází...

5. ledna 2008 v 20:05 |  Tajemné a záhadné
Já slyšela jsem o tomto již dávno, předávno tomu je. Tehdy ošklivý večer panoval za okny mého pokoje, kde já seděla na koberci jako malé dítě, a v křesle houpala se osůbka stará, vrásek na obličeji nespočítaně. Babičkou jsem ji titulovala. Ona ráda vyprávěla všelijaké příběhy. A ten večer, kdy déšť bušil do oken a pral se s větrem, blesky křižovaly oblohu a nedávaly nikomu spát, stará osůbka s devíti křížky na krku začala stařeckým hlasem vyprávět příběh, jež děsiti mě bude do smrti smrťoucí… Avšak on nesmí být zapomenut, protože zlo by bylo vypuštěno…

"Slunce pražilo, vítr nezafoukal, vzduch se nehýbal, dusno všude a všem. Tak bylo v létě roku 1909 v jedné malé vísce tam někde, kde dnes jsou jen husté lesy a divá zvěř. Dobřichovice, tak byla víska pokřtěna. Obyvatel zde málo, postupem času ještě míň. Děti se nerodily, mladí se stěhovaly pryč, a staří… Staří umírali a nezanechávali po sobě nic. Ospalá díra. Město duchů. Ves, kde chcípl pes. Mnoho titulů a názvů si Dobřichovice vysloužily. Léta plynula pomalu a v klidu, až na ten jeden den, co hodlám popisovat. V ten den ráno, když všichni vstali z postelí, učinili podivný objev, teď dobře poslouchej: Po celém území vesnice se nacházely podivné malé stopy ve tvaru kopyt. Mno, toť by nebylo nic divného. Ale! Stop napočítáno přes 6O km! A ještě divnější - ony stopy se táhly v přímce vzdálené od sebe kolem dvaceti centimetrů! Pořád nic? Ona přímka procházela každou zahradou a pozemkem, cestou i necestou ve vesnici, ale jen jednou!
"Ale co!" říkali jedni. "Nějaké zvíře vyšlo si na vandr." Ano, to by bylo možné. Jenže které zvíře by dokázalo přeskočit čtyři metry vysokou zeď a zároveň projít otvorem dvaceti centimetrů bez toho, aby přerušilo přímku? Pravidelná stopa vedla i přes střechy domů, kupy sena, ale vzdálenost mezi stopami se držela pořád stejně, jakoby překážka neexistovala! A co za kopyta měl ten tvor, že nechával jasné viditelné stopy hluboké několik centimetrů, a to jak v blátě, tak v tvrdé zemi, stejně tak i v kameni?
"Ďábel nás navštívil!" křižovaly se báby.
"Nový druh zvířete," dumali mudrcové.
Jedno však jisté je. Od té doby mnoho věcí se změnilo. S nástupem tmy již nikdo nevycházel ven. Nikdo se neradoval ani v ten nejveselejší den. Děti neklidné a neposedné, divné, jídlo ze země nechutné, voda zkažená…
Lidé již nikdy nebyli takoví, jako před tou osudnou nocí, kdy jejich vesnicí prošel ten, jehož se bojí každý a kdo ne, tak pošetilec je. Poctil jejich vesnici svou návštěvou, kolem čeho prošel, umíralo, čeho se dotknul, hnilo, na co se podíval, smůlu přinášelo.
Změna velká nastala od toho dne. Málo času zbývalo těm, co zůstali ve vísce a neodstěhovali se kamkoliv ven. Tak tedy zanikla víska Dobřichovice. Dnes už nikdo neví nic o tom, co prochází se po naší zemi. Stopy ďábla sice byly viděny, avšak jazyky těch, co tím byli poctěny, svázány zůstali provazem strachu."
"Pravdu díš?" položím otázku. Usmála se jen a podotkla: "Já ho viděla. Nemohla jsem spát. Měla jsem strach. Koukla jsem se z okna svého pokoje a on tam. Na naší zahradě. Vysoká postava ve smokingu… V ruce hůl, o níž se opíral… Obličej však zahalen tmou, ale ty oči se mu leskly od měsíce, on podíval na mě a já náhle zestárla na duchu snad o dvacet let… Štěstí a radost navždy se vytratily z mé duše a já hned věděla, že tu není naposled. Že stačí, jen aby na něj lidé přestali věřit, a on přijde, a vezme si všechny duše těch, co provinili se."
"Čím?"
"Tím, že na něj přestali věřit. On tu je. Obchází jako sup, sleduje, čeká…"
"A kdo tedy?"
"Ďábel, satan, prostě ten, jemuž se po smrti za hříchy zpovídati budeme."

Malá tehdy, velká dnes. Mnoho let uplynulo od onoho večera, kdy babička mi tento příběh vyprávěla. I s ní nastala změna. Když tehdá domluvila, zvedla se z křesla a došla k oknu. Bouřka trvala dál. Dívala jsem se na to okno, a v jedné chvíli, zrovna když udeřil blesk, pocit, že za tím sklem někdo je, tvář špičatá a rohy, mě donutil zalézt do postele a deku povytáhnout až k bradě. Ale ona tam stála. Dlouho. Já usnula a ráno po probuzení zjistila, že má babička milovaná v noci umřela. Nepřekvapilo mě to.
Dnes já nosím již devět křížků na krku a cítím, že nachází můj čas. Vy jste si nyní přečetli můj příběh. Nedívejte se radši oknem ven. Kdo ví, co za ním uvidíte, a zda se jednou stejně jako já dnes a má babička před tolika lety, nesetkáte se svým osudem.
Avšak věřte naň, protože jestli nebudete, on vyjde ze stínů, jako tehdy, kdy zanechal své stopy v půdě jedné vísky, která poté zahynula, a pokud jen mávnete rukou, vy zahynete též.
Toť vše. Příběh poslán dál. Vstávám a jdu k oknu. Vyhlížím ven. Ni bouřka, ni déšť, měsíc jen ozařuje zem.
Kdo to támhle stojí na rohu ulice?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mau a Veu tvoje SB:-* Mau a Veu tvoje SB:-* | Web | 8. ledna 2008 v 18:43 | Reagovat

skvělonkýý...=):-*

2 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 9. ledna 2008 v 14:31 | Reagovat

Budu upřímná, jakmile jsem přečetla název vísky, přeběhl mi pozádech mráz - přesně takhle se jmenuje jedna "vesnice" kousek od naší chaty.

Máš to vážně naprosto dokonale napsané - bála jsem se podívat z okna, ale pak jsem si řekla, že není bouřka, takže bych tam neměla co vidět...

Četla jsem, že by ses chtěla stát spisovatelkou, a osobně si myslím a doufám, že ti to vyjde, protože by to byla nádherná knížka - máš opravdu talent!!!:)

Mno, řekla bych, že je tady ještě pár věcí, které jsem nečetla, tak se dio nichjdu pustit...=D

Mimochodem vřela doporučuji navštívit stránky www.severus.blog.cz, jestli je neznáš jsou tam krásné povídky!=D

3 Mixie Mixie | Web | 10. ledna 2008 v 18:39 | Reagovat

To Catherrina: Děkuju za doporučení i za pochvalu... A jinak, že jsi se bála kouknout z okna, tak to znamená, že povídka splnila svůj účel :)

4 Vallie Vallie | Web | 16. ledna 2008 v 12:11 | Reagovat

Tohle mě dostalo... A kdyby nebylo pledne, ale noc, tak bych se asi taky bála vyhlédnout z okna... ale do večera na to zapomenu, jelikož jsem děsně sklerotická:/ Taky se mi líbil způsob, kterým to bylo napsáno... takový pěkný jazyk...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama