Uvidíme, jak to tedy bude...

2. ledna 2008 v 1:59 |  Téma lidé
Já chtěla jsem ti toho tolik říct,
odešla jsi ale dřív,
neměla jsem možnost si ani poplakat.




Já musím být ta silná,
co všechno ustojí,
protože já jsem ta hybná síla,
toho zasranýho kolotoče života.



Nedává to smysl,
ale já cítím v mém vnitru,
že je to tak.



Leželas tam,
dech přerývaný,
hruď se těžko vzdouvající,
hadičky zavedené všude.



Trpěla si celý život,
nikdo ti nedal nic zadarmo,
a proto nyní spílám tomu,
jehož jméno si ty nikdy nevzala nadarmo.



Neplakala jsem, protože plakali jiní.
Nikdo mě neutěšil,
protože já utěšovala druhé.
A teď když vše vidím kolem sebe,
vybudované jen díky tobě,
puká mi srdce a já beru kladivo.
Roztřískám všechno, sakra,
nikdo mi nezabrání!
Tys musela umřít,
abych já byla šťastná?
Tak to Pán Bůh chtěl?
Aby byl jeden šťastný,
druhý musí být mrtvý.
Tak takhle to teda je?



Promiň mi to babi.
Nepláču, protože to dělají jiní.
Ne, já vím, jak stesk ukončit.
Stačí jen vzít pevný provaz.
Anebo z okna vyskočit?
To ještě nevím.



Avšak neboj se,
my brzy se uvidíme,
navždy spolu,
my dvě,
ve věčném ráji.
Anebo ne?
Uvidíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 16:22 | Reagovat

Krása!

Taky jsem si u toho vzpoměla na babičku...

Umřela před 9-ti lety na leukemii, tenkrát jsem myslela, že se zblázním, ale i když se i staré jizvy otvírají, už to tolik nebolí. Sice je babička mrtvá, ale stejně tu s námi je, alespoň dokud si to budeme přát...Neplatí to jen o mojí babičce, platí to i o tvojí a o všech ostatních lidech - proč plakat na hrobě, když si můžeš představovat, jak by se asi babička na to či ono tvářila? Měj ji ukrytou ve svém srdci, pak tě nikdy neopustí...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama