Lukáš měl pocit, že se asi zbláznil

18. února 2008 v 18:48 |  Tajemné a záhadné

Lukáš měl pocit, že se asi zbláznil.
Ten pocit byl velmi intenzivní, ale mnohem více teď vnímal studený čůrek potu, který mu stékal po zádech. Štípal ho do husí kůže a putoval do míst, kam slunce nesvítí, kde ale byl Lukáš stejně zpocený jako po celém těle. Jeho oči vytřeštěně zíraly do tmy jeho pokoje a uši "poslouchaly" ticho.
Lukáš se právě probudil z jednoho velice nepříjemného snu. Už si nepamatoval, co se mu zdálo, jen věděl, že nic pěkného to nebylo. A že to teď bylo v jeho pokoji. A čenichalo. Slyšel to. Slyšel jeho dech na druhé straně pokoje. Slyšel jak jeho sliny dopadají na zem. Náhle ho napadlo, že skvrny od krve se z koberce špatně čistí. Jeho nadměrně čistotná matka bude ráno pěkně naštvaná.
Do nohou a rukou ho jako na povel chytlo nepříjemné mravenčení. Celé jeho tělo ztuhlo, aby se za okamžik roztřáslo zimou, i když za okny pokoje, tam v normálním světě, vládl srpen, nejteplejší za několik posledních let. Pomalu začal rozeznávat obrysy pokoje. Hned vedle postele měl noční stolek a na něm rozečteného Stephena Kinga a jeho slavnou Carrie, skleničku minerálky, za kterou by teď dal život, pracovní stůl, počítač… A v rohu pokoje se krčilo nějaké zvíře.
Lukášovi se zastavilo srdce. Přesně na pět sekund přestalo bít, aby se poté roztlouklo jak při maratonu. Přejížděl očima po siluetě toho tvora. Jeho tělo neustále měnilo polohu, jakoby přešlapoval, nebo se snad chystal na útok… Chlapec zřetelně slyšel, jak dýchá… Jak vrčí… Cítil, jak si tvorovy oči prohlížejí svou kořist.
Na ulici někdo práskl dveřmi od auta a následujících deset sekund se v Lukášovi mysli přehrávaly jako zpomalený film. Velice zpomalený.
Vyrazil z postele, smetl při tom knihu i svou minerálku, která se rozlila po koberci. V té samé chvíli vyrazil i tvor a jedním mocným skokem se ocitl u Lukáše, zahryzl mu své tesáky do lýtka a chlapec s výkřikem padnul na zem.
Bolest byla až překvapivě silná a rozléhala se mu celým tělem, jakoby tvorovy zuby byly napuštěny nějakým jedem. Zvíře si ho otočilo na záda a sklonilo se až k Lukášovu obličeji. Velice pomalu ho očuchávalo. Lukáš si ze všeho nejvíc přál, aby mohl zavřít oči a ponořit se do blahodárné tmy, ale musel na něj zírat. Protože to nad ním nevypadalo jako nic, co kdy viděl.
Ostré deseticentimetrové tesáky dominovaly ještě dětskému chlapeckému obličeji. Jenže ruce nebo co to bylo nevypadaly ani náhodou lidsky, byly nadměrně porostlé srstí a chyběly jim nehty nebo drápy. Tělo to mělo nepřirozeně zkroucené, páteř vyboulenou, nohy jako od nějakého tygra nebo lva…
A to zvíře si ho nyní prohlíželo, jeho sliny kapaly Lukášovi do otevřené pusy i očí… Z toho strašného strachu se Lukáš pomočil, on si toho ani nevšiml. Tiché vrčení mu pulzovalo v mozku a jeho napadala jen jediná otázka: Co to proboha je?
Zdálo se to až nekonečné, jak tam Lukáš ležel a ten neznámý tvor nad ním. Kolem nich se opět rozléhalo jedině ticho a tvorovo tiché vrčení. A pak náhle bez jakékoli příčiny tvor dokořán otevřel tlamu, Lukáš zařval a netvorovy zuby se zakously do toho mladého obličeje a trhaly ho na kusy…

Lukáš měl pocit, že se asi zbláznil.
Seděl vzpřímeně na posteli a po celém těle byl orosený potem. Dýchal zrychleně a rozhlížel se po tmavém pokoji. Právě se mu zdál strašný sen, hrozná noční můra. Přepadl ho další záchvat strachu, rychle se natáhl a rozsvítil lampičku. Jako první zalétl pohledem do kouta pokoje. Nic tam nebylo…
"Díky bohu, byl to jen sen," oddechl si chlapec. Znenadání si ale uvědomil, že ho v oblasti genitálií ho něco nepříjemně studí. Odhrnul peřinu a odhalil tak žlutou skvrnu na svých kalhotách od pyžama a na prostěradle. Vyjeveně na to zíral asi minutu a nemohl tomu uvěřit. On se počůral! Panebože, on se počůral! Po překonání prvotního šoku se zvedl a došel do koupelny umýt se a vyměnit si pyžamo. Cestou přemýšlel o tom, co se mu zdálo. Ale čím víc vzpomínal, tím méně si dokázal cokoli vybavit, jako by dlaněmi s rozevřenými prsty chytal déšť.
"Tohle nikdy nikomu neřeknu," zašeptal si přísahu a šel si zase lehnout.
"Zvláštní, nepamatuju se, že bych zhasínal…" Lukáš vešel do ztmavlého pokoje. Už se natahoval po vypínači, když tu náhle z rohu pokoje uslyšel temné vrčení…
"Ne." To jediné dokázal říct, než se mu cosi zakouslo do nohy a on se zhroutil na zem.
"Ne, ne, ne!"
Opět prožíval tu nesnesitelnou bolest, opět se pomočil, opět se strašně bál a opět si musel prohlížet toho netvora nad sebou, který, jak si náhle uvědomil, je úplně stejný jako v jeho snu. Vzpomněl si. Vzpomněl si na všechno. I na to, jak se tvorovy zuby zakously do jeho mladého obličeje…
V tu chvíli začal Lukáš křičet a hnědé tesáky se mu zakously do tváře. Zaživa ji trhaly a Lukáš cítil, jak mu několika otvory v obličeji teče krev, na jedno oko neviděl, tak strašnou bolest ještě nezažil a přál si jediné, umřít…

Lukáš měl pocit, že se asi zbláznil.
Doslova. Pamatoval si všechno. Celou tu noční můru. Věděl, že bude počůraný. Věděl, že v koutě se schovává nějaká nestvůra. Věděl, že za chvíli zažije nelidská muka.
"Co ode mě chceš?" zašeptal do tmy.
"Co ode mě chceš?!" zařval. Odpovědí mu bylo temné vrčení. Po tváři se mu skutálely slzy. Celým tělem mu projela již tolik známá bolest, i když zvíře ještě stálo v rohu.
"Tak pojď a konečně mě zab!" zašeptal Lukáš a netvor mu s radostí vyhověl. Pomalu k němu došel, změřil se ho studeným pohledem - Lukáš očima neuhnul - skočil na chlapce a začal mu tělo trhat na kusy.

Lukáš měl pocit, že se asi zbláznil.
Opět se probudil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neonka Neonka | Web | 18. února 2008 v 20:17 | Reagovat

Tak to je šílený. Mimochodem, přesně to se mi jednou taky stalo, ale s tím rozdílem, že to nebyla noční můra a že jsem se nepočůrala.

Ale je to vážně úžasně napsaný.

2 Mixie Mixie | 18. února 2008 v 20:26 | Reagovat

:) ó, děkuji... a jinak tvé sny ti nezácidím... to bych se asi zbláznila !

3 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 18. února 2008 v 22:37 | Reagovat

Mě se zdálo, že jsem žila normální život, jako teď... Všechno bylo stejný, ale najednou jsem se probudila, a zjistila jsem, že svět, o kterým se mi zdálo neexistuje... Že celej můj život byl jen sen... A já jsem byla sama... No a pak jsem se probudila do reality  a měla jsem slepený oči... Od toho snu mám strach, že je tenhle svět jen sen, a že se probudím z kómatu do jiné reality. Úplně se vidím v sterilní místnosti plné bílých prostěradel...

Ale tyjo, díky Mixie, právě jsi mi dávno zapomenutou úvahu a fobii připomněla=)

Jinak Lukáš je statečnej, já bych se i pokadila, jen by mě zajímalo proč se nemohl bránit? To já bych se prala zuby, nehty, nohy, oči....

4 Mixie Mixie | 18. února 2008 v 22:59 | Reagovat

Nemáš zač Luc, já ráda takhle lidem připomínám jejich noční můry :))

Jinak proč se nebránil... Možná byl tak strašně ochromen strachem, překvapený, možná jen už neměl sílu se bránit... Já nevím. :)

5 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 19. února 2008 v 0:24 | Reagovat

Aha ty nevíš.... hm... :D

6 Mixie Mixie | 19. února 2008 v 1:07 | Reagovat

Já nevím... Chápeš já nevymýšlím celé životoposy, jen určité okamžiky a části... :) Něo je také na čtenářově fantazii :)

7 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 19. února 2008 v 3:12 | Reagovat

Jojo=) Spíš Mixie?=)

8 Mixie Mixie | 19. února 2008 v 11:41 | Reagovat

Spala jsem a tys měla spát taky! :)

9 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 19. února 2008 v 15:17 | Reagovat

Tak to bylo hnusný, ale v dobrým slova smyslu!=)

Opět proklínám svou představivost, že mi občas dopřeje to potěšení všechno si živě představit...:)

Mě se jednou pořád dokola zdálo, že se mě pokoušejí zabít. Nevím sice kdo, ale jednou mě shodili pod vlak, potom mě probodli, pak mě zastřelili... Prostě pořád dokola celou noc a taky to nebylo dvakrát příjemný...:)

10 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 19. února 2008 v 21:06 | Reagovat

Mixie... Ale mami!

11 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 19. února 2008 v 23:16 | Reagovat

Hej vy spíte!

12 Mixie Mixie | 19. února 2008 v 23:50 | Reagovat

myslíš?

13 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 20. února 2008 v 0:39 | Reagovat

jo! tro si teda myslim=)

14 Mixie Mixie | 20. února 2008 v 0:45 | Reagovat

tak to myslíš špatně!:D

15 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 20. února 2008 v 0:46 | Reagovat

To je dobře=) Kdy hodláš jít spát?

16 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 20. února 2008 v 0:55 | Reagovat

Ty spíš?!?

17 Mixie Mixie | 20. února 2008 v 1:10 | Reagovat

ne, ale asi pozdě, jenže já narozdíl od tebe nevstávám do školy a ani nemám epilepsii, takže ty koukej jít spát!:)

18 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 20. února 2008 v 1:24 | Reagovat

já nejdu do školy, mám prázdniny=)

19 Mixie Mixie | 20. února 2008 v 1:29 | Reagovat

mno ale stejně bys měla spát.... nebo udělat dobrej skutek (a přečíst si nový dílko je krátký :)))

20 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 20. února 2008 v 1:33 | Reagovat

přečtu=)

21 Mauška & Verunka=tvoje SB:-* Mauška & Verunka=tvoje SB:-* | Web | 21. února 2008 v 13:58 | Reagovat

týý joo...jako málo bych se bála...ježiš jen když si to přečtu běhá mi mráz po zádech....doufám,že dnešní nco enzažiju něco stejnýho ty we..=D=(

22 Vallie Vallie | Web | 25. února 2008 v 12:02 | Reagovat

No, tak tohle to bych vážně nechtěla zažít... něco jako měl Prométheus (teda jestli si to nepletu s nějakým jiným hrdinou z Řeckých bájí). Jinak - ten první odstavec se mi zdál podivný - to o tom potu. Ale jinak pěkně vymyšlený a hezky popsaný vzhled "netvora"...

23 Mixie Mixie | 25. února 2008 v 13:15 | Reagovat

Mno jo, ten pot... Vím že se mi těžko popisoval :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama