M*A*S*H

25. února 2008 v 17:21 |  M*A*S*H (SLASH)
"B.J., mohl bych tě o něco poprosit?"
"Ano, Hawkeyi?"
"Drž už hubu a zhasni!"
"Proč si najednou tak agresivní?"
"Já nejsem agresivní, jenom má za sebou 19 hodin na sále, kdy mi mezi rukama prošlo tolik malých kluků, jako kdyby základní škola měla výlet na minovém poli, takže bych ocenil, kdyby sis přestal prozpěvovat a prohlížet si fotky své ženy a zhasnul!"
"Dobře tak se nerozčiluj, já už zhasínám."

Bažina se ponořila do tmy. Ani ne za pár minut se ozvalo B.J. tiché oddychování. Spal tak klidně, až to Hawkeyho začalo štvát. Nemohl spát a rozhodně to nebylo způsobené dlouhou směnou a B.J. vzpomínkovými rituály. Poslední dobou se s ním něco dělo. Jeho pověstné vtípky už nebyly tak vtipné, sesterské sukně už neproháněl jako dřív, ani válku okolo už nevnímal tolik jako ještě před měsícem. Před měsícem. Hawkeye Pierce se zamyslel. Tehdy to všechno začalo.Winchester odjel do Tokia, kde si zahrál bridge s nějakým generálem. Generál vyhrál a to jenom proto, že Winchester byl s ním v páru a bůhvíjak se mu jeho podvádění jednou vyplatilo. Teď si sedí ve své ordinaci v Bostonu a čte si Bostonský glób. A náhrada nikde. Hawkeye si ten večer, kdy se dozvěděli, že se Winchestera navždy zbavili, téměř nepamatoval. Jejich kolona produkovala více alkoholu než obvykle, Hawkeye s B.J. se pořád smáli, seděli spolu na jedné posteli…
"Pamatuješ, jak… Jak jsme k němu přišli, když spal… A ty… Tys mu polil pleš krémem na boty?!" zalykal se smíchem B.J. a klátil se ze strany na stranu, až se mu pití rozlilo a na jeho kalhotách utvořilo tmavou skvrnu, čehož si ovšem Hunnicatt ani nevšiml. Hawkeye se zasmál taky, až se zlomil v pase a z očí mu vytryskly slzy. Další události jako by halila nějaká zašedlá záclona. Hawkeye se obrátil v posteli na záda. Věděl, co teď přijde. Tiše poslouchal ruch kolem stanu. Jednou přešel Klinger ve fialových šatech s volánky a v naprosto nevkusných zlatých lodičkách. Když utichlo jeho nevrlé brumlání nad nespravedlností války, Hawkeye vzpomínal dál.
Další, co si pamatoval, bylo, že B.J. ležel na posteli a koukal na Hawkeyho, který seděl vedle něj. Ale byl to velice zvláštní pohled, který Pierce znervózňoval.
"Víš Hawkeyi, co mi tady chybí nejvíc?" Nečekal, co Pierce odpoví, napil se a pokračoval. "Má žena. Její tělo. Neměl jsem sex už tak dlouho. Začíná mě to docela deprimovat."
Hawkeye nevěděl, co na to říct. Hlavně ho znervózňoval ten zvláštní B.J. pohled a tyhle jeho řeči. O tom Hunnicatt nikdy nemluvil. Pierce do sebe nervózně nalil zbytek skleničky. Pak ztuhl.
Stehno mu totiž obepínala ruka. Cizí ruka. Ruka jeho přítele B.J. Hunnicatta. Hawkeye si to moc dobře uvědomoval. Veškerá opilost z něho rázem vyprchala a jeho hlava byla čistější než podlaha Buckinghamského paláce.
"Hawkeyi?" B.J. hlas zněl velice… toužebně.
"E… B.J., co to děláš?"
Místo odpovědi se Hunnicatt posadil a zahleděl se Hawkeymu do očí. Sundal ruku z Piercova stehna a položil ji Hawkeyumu na tvář. Ani jeden neuhnul očima. Svět kolem nich zmizel, byli tu jen oni dva a jejich rty.
Rty, které se teď k sobě pomalu přibližovaly a jemně o sebe zavadily, aby se v příštích minutách dlouze a bouřlivě líbali. Oběma to připadalo naprosto šílené. Ale nedokázali přestat. Prostě to nešlo. Vzájemně si sundali košile a přejížděli dlaněmi po těle toho druhého, sice už známého ze společných sprch, ale pořád ještě zbývalo tolik neprobádaného!
Tahle situace se ale ten večer měla změnit.
Hawkeye přerušil své vzpomínání. Radši. V hlavě si to přehrával každou noc, ale tím se situace mezí ním a jeho přítelem jen zhoršovala. B.J. si totiž nic nepamatoval. Ráno se Hawkeye probudil na jedné posteli s Hunnicattem. Nahý. Chvíli pozoroval B.J. tvář. Nechápal, jak u něj skončil, ale pak ho to náhle udeřilo, až z toho málem spadl z postele. Pamatoval si na vše. Na ruku na jeho stehně - na proplétající jazyky - horká rozechvělá těla - bolest smíšenou se vzrušením - hlasité výkřiky rozkoše…
Rychle na sebe naházel všechno oblečení a lehnul si do své postele. Strašně se styděl a bál se okamžiku, kdy se B.J. probudí… Nedokázal tam jen tak ležet a radši se šel vysprchovat. Ale ani deset minut ledové vody na jeho kůži nepomohlo a jeho tvář stále ještě hořela, když vešel do stanu.
"Ahoj Hawkeyi!" pozdravil ho B.J. Vypadal strašně. "Mám pocit, že jsem to včera přehnal. Co se dělo?"
Ano, B.J. si na nic nevzpomněl ani to ráno, ani nikdy jindy. Ale Hawkeye to měl v živé paměti pořád. Nejhorší na tom bylo, že se zamiloval. Byla to tajná láska, zakázaná, která se nikdy nenaplní. Už několikrát se málem před někým prořekl, ale vždycky to dokázal nějak zamluvit. Takže jediné, co mu zbývalo, byly tyhle noční chvilky, kde B.J. tiše chrápal vedle něj, a Hawkeyho ruka mu nahrazovala B.J. lásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | Web | 25. února 2008 v 17:51 | Reagovat

Proboha, já jsem za tu dobu neodlepila oči od obrazovky! Byla jsem na ní nalepená, jako exmanželka na alimentech!:D

Jen nevím, jestli mám svou fantazii proklínat nebo obdivovat, protože se mi to v hlavě vybavilo úplně živě,jako film!:)

Bylo to vážně super!=)

2 Mixie Mixie | 25. února 2008 v 18:21 | Reagovat

Já tu dvojici prostě miluju... Mash mi běží na televizi 24 hodin v kuse, takže si dokáže představit prakticky cokoli:D

3 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 25. února 2008 v 19:10 | Reagovat

Brilantní,  luxusní, kvalitní, originální=)

To je super=)

4 Mixie Mixie | 25. února 2008 v 19:30 | Reagovat

Hele Luc čeho sis šňupla?:D Ale děkuju mno...

5 Neonka Neonka | Web | 25. února 2008 v 20:59 | Reagovat

Tak tohle by mě asi nikdy nenapadlo... Hawkeye a bisexuál. Opravdu obdivuji tvou fantazii.

6 Mixie Mixie | 25. února 2008 v 21:09 | Reagovat

Mně to ani tak nepřijde... Vem si válka, muži byli osamělí, sestřičky nechtěli... Myslím že případy homosexuality a bisexuality nebyli až tak vyjímečné....

7 Neonka Neonka | Web | 25. února 2008 v 23:58 | Reagovat

To máš pravdu, ale zrovna u Hawkeye by mě to nenapadlo... ale když jsem si četla tenhle tvůj příběh... no teda páni...

8 Lilithka Lilithka | Web | 26. února 2008 v 9:22 | Reagovat

Nikdy mě nenapadlo slashovat MASH, i když ho mám moc ráda.

Sepsalas to fakt dobře... určitě se mrknu ještě na další povídky :).

9 mardom mardom | Web | 26. února 2008 v 12:20 | Reagovat

Mě to teda rozhodně nepřišlo nereálné - ve válce, opilí, můžou se dít různé věci. Tady mi znalost předlohy rozhodně nevadila (však víš co tím chci říct), akorát mi to přišlo krátké, jak se to krásně četlo.

10 Mixie Mixie | 26. února 2008 v 18:23 | Reagovat

Všem děkuju... A že to je krátké... Nevím, ale poslední dobou nejsem nějak na dlouhé psaní ;)

11 Vallie Vallie | Web | 28. února 2008 v 13:26 | Reagovat

No, tak tenhle příběh se mic nelíbil, ne, že by to bylo špatně napsané, ale tyhle dvě postavy mám ráda také, jaké jsou a tohle se mi prostě nelíbí, nedokážu si to ani představit (raději)... Každopádně - až zase uvidím Mash, tak si asi vzpomenu...

12 Mixie Mixie | 28. února 2008 v 19:07 | Reagovat

To je úplně normální... Někomu prostě slash nepadne do noty, zvlášť tenhle neobvyklý... Přesto děkuju za názor :)

13 Blanch Blanch | 2. března 2008 v 1:36 | Reagovat

Tak teda...z čiré zvědavosti jsem si to přečetlaa teda pořádné zírám...

Tenhle pár by mě nikdy nenapadl a abych pravdu řekla, vážně se mi zalíbil..neplánuješ ještě nějaký slash? :)) To je síla, fakt...moc se mi to líbilo.

Jinak...číslice se přeci píšou slovy, zvlášť devatenáct hodin.

Heh..tak teď tu sedím s pusou otevřenou dokořán a nemůžu uvěřit tomu, že s emi to líbí, když mě doposud nic takového ani nenapadlo :)))

14 sigam sigam | Web | 7. března 2008 v 22:14 | Reagovat

Skvělá povídka, vážně! Já tenhle pár zbožňuju. Ani nevíš, jakou mi udělalo radost, když jsem na tuhle povídku narazila :-).

Chci se zeptat, napadl tě tenhle pár samotnou, nebo jsi na něj narazila někde na internetu? Já se přiznám, že moje, slashem zcela zdeformované, já sledovalo všechny náznaky mezi BJ a Hawkeyem a pak si představovalo bůhvíco :-). Taky jsem chtěla na toto téma napsat nějakou povídku, ale zatím mně nic nenapadalo (a asi je to jen dobře).

A to video... Hmm :-).

15 Falkira Falkira | 20. května 2008 v 13:06 | Reagovat

Páni, to bylo pěkný. Úplně jsem měla motýlky v břiše. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama