Naposledy?

2. února 2008 v 11:17 |  A ten bezvýznamný zbytek :)

Naginiho zuby se zakously do bledého krku Severuse Snapea. Ten neměl naději. Křičel, bránil se, ale stisk hadích zubů byl příliš silný. Jed rychle plul do Severusova těla, rozléhal se jeho cévami, putoval do končetin, a když konečně hadí stisk povolil, profesor a ředitel Bradavic se svalil na podlahu Chroptící chýše a bezmocně hleděl na lorda Voldemorta, který si s potěšením prohlížel svou hůlku. S úšklebkem na rtech věnoval svému věrnému služebníkovi poslední pohled a odešel s hadem na ramenou.
Severuse Snapea ovládlo zoufalství. Nesplnil svůj úkol. Zklamal… Pohled mu zakrývala podivná černá mlha. Nebolelo to. Smrt po něm sahala a on se jí vydával vstříc, když v tu postřehl, že do jeho zorného pole vnikl ještě někdo jiný, i když černota zůstala. Mlha se na okamžik rozptýlila a on poznal obličej chlapce, kvůli němuž tolik let sloužil Pánovi zla.
"Pottere…" vydechl. Něco mu říkal, ale nevnímal slova, která se jemu samotnému linula z úst. Veškerou svou sílu soustředil na to, aby dokázal postoupit Potterovi vzpomínky, jež mu dopomohou ke zničení Pána zla. Potter chytal bílé až modře zabarvené provazce linoucí se Snapeovi z hlavy a Severus doufal a z celého srdce si přál, aby ta poslední, pro něj nejdůležitější, aby ji dokázal také postoupit… Ale srdce mu tlouklo čím dál tím víc a poslední, co Severus Snape ve svém životě uviděl, byly velké zelené oči.
Lily…

Snape naposledy vydechl. Jeho tělo zůstalo ležet v Chroptící chýši. Až za několik dní pro něj došli a uložili ho do opravené hrobky vedle Brumbála. Tam spočinul nejstatečnější kouzelník z koleje Zmijozelu, jaký kdy žil.
A odnesl si sebou do hrobu i svou nejvzácnější vzpomínku, kterou mu smrt nedovolila poslat dál.

Soumrak srpnového dne přišel tak znenadání, až z toho byla neobvyklá a nesourodá dvojice zaskočena. Jak rychle to uběhlo! Slunce zapadlo za obzor a kolem nich se snesla tma. Bledé prsty se propletly se štíhlými a zaklesly do sebe. Ticho rušil jen vánek prohánějící se luční trávou.
"Naposledy…"
"Ano, naposledy."
"Proč nemůžeme být spolu, Seve? Proč?" začala plakat Lily Evansová a položila si hlavu na Severusovu hruď. Ten ji se svým obvyklým zamyšleným a trochu zamračeným výrazem utěšoval a hladil po vlasech.
"Musí to tak být. Musíš být s ním…"
"Ale já miluju tebe! Nezajímá mě, co říkal Brumbál…"
Snape se posadil a podíval se jí do očí. Ve tváři se mu zračil výraz smíření a jisté odevzdanosti.
"Můj osud byl již předurčen, stejně jako bude předurčen osud tvého syna, až se narodí. Ne, nic neříkej," pozvedl ukazováček, když viděl, že chce Lily něco namítat. "Musí to tak být. Věštba to jasně říká již několik staletí. Vstoupíme oba do dějin. Zařídím, aby se lidé dozvěděli, že nás dva pojila nejen láska," jemně ji políbil a černé vlasy zavadily o ty rusé "ale také dítě," řekl a přiložil na její břicho dlaň. Potichu odříkával zaklínadla. Lily seděla v klidu. Její oči však trochu bázlivě hleděly do Severusových.
"Věřím ti. Ale řekni mi aspoň, cos právě udělal našemu dítěti, Seve."
"Zpomalil jsem jeho růst v děloze. Narodí se až o tvých 21. narozeninách. Bude vypadat jako Potter, avšak oči bude mít po tobě. Až nadejde ten pravý čas, předám mu tuhle vzpomínku a svět se dozví celou pravdu."
Lily se mu podívala do očí, naposledy ho políbila, vstala a běžela pryč. Snape věděl, že odteď se z něho stane psanec. A že to Lily nevydrží. Že ji bude muset ublížit, aby ho začala doopravdy nenávidět…
Naposledy se ohlédl. Už ji neviděl. Věděl, že je všechny čekají těžké časy.
Naposledy…?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 4. února 2008 v 8:29 | Reagovat

Tak ti pěkně děkuju Mixie! Celou dobu se u knížky přemáhám, abych se nerozbulela, když Severus umíral, a teď tohle!:( *fňuk*

Jinak je to ale krásná myšlenka!:)

2 Mixie Mixie | Web | 4. února 2008 v 17:02 | Reagovat

Promiň... Právě proto abych se nerozbrečela já, jsem musela něco napsat.... :)

3 mardom mardom | Web | 17. února 2008 v 13:42 | Reagovat

Je to zvláštní, sice co se týče děje, tak neodpovídá realitě, ale rozhodně mě to zaujalo, bylo to takové bolestné.

4 Miraella Miraella | Web | 18. března 2008 v 15:01 | Reagovat

Ó, proboha, krásné! Nepřestáváš mě překvapovat. Tvoje psaní má tisíce podob, ale pořád je tu ten nezaměnitelný styl. Bože, jak já tvoje povídky miluju. Nechám si je vytisknout a pohřbít se s nimi. Nebo spálit. Co já vím! Z nebe (nebo pekla?) budu načuhovat lidem do oken a koukat, jestli náhodou nejsou na stránkách Mixie, abych si mohla něco přečíst :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama