Příběh - 2. kpt

21. února 2008 v 14:44 |  Příběh

"Ne, opravdu tu nemusíte zůstat, jeďte domů."
"Ale Harry, jsi si jistý, že to zvládneš?" zeptala se ho asi posté Hermiona. Harry se pousmál. Stará dobrá Hermiona, jako by ji nebylo 23 let, ale pořád 17.
Naposledy se s nimi rozloučil, ujistil je, že pobyt tady vydrží, a když se za několik minut ozvalo hlasité dvojité prásk, Harryho úsměv pohasnul. Nenávistně pohlédl na majestátné sídlo Malfoyů. Nikdy si nepomyslel, že by mohl nějaký dům nenávidět víc než dům číslo 4 v Zobí ulici. Naštvaně zastrčil ruce do kapes a zachmuřeně sešel ze schodů a šel se projít po rozsáhlé Malfoyovic zahradě. Už se smrákalo, ale Harry co nejvíc oddaloval návrat do toho domu. Nechtěl být pod jednou střechou s Malfoyovými. Nechtěl být pod jednou střechou s Dracem. Nechtěl být vůbec pod tou střechou!
Z Kingsleyho se vyklubal pěknej zmetek! Radši by se utkal se všemi smrtijedy, kteří se usadili na Grimmualdově náměstí, než aby spal třebas jen pár metrů od toho blonďatého spratka, vysokého, hubeného, s ostře řezanými rysy…
Harry se zastavil jako zasažený bleskem (i když bouřka široko daleko neřádila žádná). Musí být unavený. Hodně unavený. Proč by jinak myslel takhle?!
"Asi bych si měl jít vážně lehnout," pomyslel si. S hlubokým povzdechnutím zamířil zpátky do domu. Vypadá to, že se spaní pod Malfoyovic střechou pro dnešek nevyhne.

"Tady je váš pokoj, pane," zavedl ho skřítek před dveře jeho pokoje. Harry mu poděkoval a propustil ho. Opatrně vešel dovnitř, jako kdyby čekal, že za rohem na něj bude čekat ten hnusnej blonďatej hajzlík. Ani se radši moc nerozhlížel po pokoji, svlékl se do půl těla a zaplul do postele. Zavřel oči a snažil se vůbec nepřemýšlet a co nejrychleji usnout.
Skoro se mu to podařilo. Ale poslední roky plné bojování a stopování smrtijedů zbystřilo jeho smysly natolik, že dokázal zaslechnout pláč o několik metrů vedle něj.
Pláč o několik metrů vedle něj?!
Harry se vzpřímeně posadil a narazil si na nos brýle. Vzlykot se ozval znovu. Pověstná Potterovská zvědavost mu nedovolila nechat to být a zůstat ležet, on prostě musel vstát a vydat se po stopě onoho tak zvláštního zvuku v tomhle domě. Opatrně vyšel z pokoje. Celý dům se utápěl v tichu, jen jeho uši sem tam zaznamenaly tiché vzlyky. Harry jen doufal, že se někde nepotká s Luciusem Malfoyem, kterého ten den zahlédl jen dvakrát. Opravdu nevěděl, co by si s ním řekl a jak by se zachoval. A hlavně jak by vysvětlil, že se potlouká po jeho domě polonahý.
Minul několik dveří, když se konečně zastavil před jedněmi, odkud vycházel pláč. Opatrně pootevřel dveře jen na pár milimetrů. Měl štěstí. Postel a na ní autor podivných zvuků byli přímo naproti dveří, a tak měl Harry dokonalý výhled. Pláč se ozval znova. Osoba na posteli se převalila na druhý bok a v měsíčním světle se zaleskla čupřina blonďatých vlasů. Harry zalapal po dechu. Před ním ležel v posteli Draco Malfoy. Harry nepocítil obvyklý příval nenávisti. Možná proto, že nikdy Draca neviděl v takovéhle situaci. Ano, kdysi ho přistihl v dívčích umývárnách, ale tam měl k pláči důvod. Proč brečí teď?
Byl vzniklou situací tak ohromen, že zůstal stát za dveřmi a pozoroval svého soka dál. Draco se převrátil v posteli na záda a přestal vzlykat. Začal si povídat.
"Nenávidím tenhle život. Nenávidím tohle místo. Nenávidím svou rodinu. I jeho nenávidím. Ale je to jiná nenávist než ty ostatní. Já ho nenávidím… A zároveň ho miluju. Panebože, a on teď leží kousek vedle a já nemůžu nic dělat…"
Harry horečně přemýšlel. Kurva o kom to mluví? Snad ne…?!
"Otec by mě zabil. Matka by se styděla. A Potter by se mi vysmál do obličeje," Draco se opět rozplakal. A Harry vešel dovnitř. Draco ho okamžitě uviděl, přestal plakat a vyskočil z postele. Stejně jako Harry byl polonahý.
"Co tady doprdele děláš, Pottere?!"
Harry nevěděl, co říct. Přistoupil k Dracovi.
"Počkej!" zastavil ho Malfoy. "Co to sakra děláš?!"
Potter ho chytil za šíji a přitáhl k sobě. Krátce se políbili a odtrhli od sebe. Chvíli si hleděli do očí. Draco si náhle přitáhl Harryho. "Stůj!" řekl Potter. "Co to děláš?" Draco jej umlčel polibkem. Mnohem delším a intenzivnějším.

Cítíte, jak se stuha kolem vás uvolňuje. Mlha se rozptyluje. Písmenka jsou zmatená a zpřeházená. Slyšíte kroky starého pána.
"Ještě ne," bráníte se procitnutí. "Chci to vidět dál."
Přání je vyslyšeno.

Dvě mužská těla v posteli. Proplétající se údy. Hlasité vzdechy rozkoše a slasti. Polibky jemné přecházející v drsné a žádoucí.
"Chci tě v sobě," vzdychne Draco. "Chci tě v sobě cítit!"
Harry neodolá té prosbě. Nasliní si prst a pomalu ho vsune do Dracovy dírky. Pomalu jej roztahuje, nejdřív tam strčí dva prsty, posléze tři, až je Draco pro Harryho dostatečně velký.
"Můžu?" zeptá se Harry, když se Draco položí naproti něj.
"Musíš," zašeptá Malfoy a položí mu nohy na ramena. A Harry do něj opatrně a pomalu vnikne. Draco sykne.
"Bolí to?" zeptá se starostlivě Harry. Draco zavrtí hlavou. Harry začne pomalu přirážet.

Teď už se mlha rozptýlí úplně. Nesouhlasně zavrčíte a hledíte starcovi do očí.
"Už jsem ti prozradil dost. Teď mě nech být." Stuha se kamsi ztratila, mlha se definitivně rozptýlila. Další příběh dovyprávěn.
"Ale jak to skončilo?" ptáte se.
"Zůstali jsme spolu až do smrti. Šťastní. Nebo bych měl říct, že nás načapal Lucius Malfoy a v záchvatu vzteku ho zabil? Nebo ti neřeknu nic a nechám to na tvé fantazii. Vyber si." Harry Potter odchází. Do jiné místnosti. Tam na něj čeká další čtenář dychtící po příbězích. Vy už jste si svůj příděl vyčerpali. Musíte jít dál. Vstáváte. Klavír kamsi zmizel. Vidíte, jak se polorozbořená místnost drolí a rozpadá a vy se ocitáte v nové, kde čeká jiný stařec s jiným příběhem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 21. února 2008 v 18:36 | Reagovat

Tyjo=) Čest =)

2 Bára Bára | 21. února 2008 v 19:09 | Reagovat

Je to super :)

3 Mixie Mixie | 21. února 2008 v 19:14 | Reagovat

Luc: a slávu :)

Bára: Děkuju :)

4 Bilkis Bilkis | Web | 22. února 2008 v 8:35 | Reagovat

Teda, já zírám! Takhle to utnout... No, já myslím, že je to správně. Neříkám, že bych to ráda neviděla dál, ale jediné slovo navíc by to prostě zkazilo. Takhle je ve mně takový příjemný nepokoj, protože nevím, jak to s nimi dopadlo... Asi o tom budu dlouho přemýšlet. Můžu očekávat ještě nějaký další slash v nejbližší době? :)

5 Mixie Mixie | 22. února 2008 v 11:01 | Reagovat

Nevím nevím... Trochu cítím, že slash nebude má nejsilnější parketa... Ale nikdy neříkej nikdy...:)

6 Catherrina Catherrina | Web | 22. února 2008 v 11:18 | Reagovat

No teda, já zírám!:)

Bylo to moc hezký! Moc moc moc!:D

Akorát nevím, jaký si k tomu mám představit konec... Ale asi něco romantického...:)

Jak to děláš, že máš pořád nápady? Já kdybych se něco pokoušela napsat, tak to bude smutný...:( Mám poslední dobou nějakou divnou náladu, nevíš, jak si ji zlepšit?:)

7 Mixie Mixie | 22. února 2008 v 11:31 | Reagovat

Popravdě to řeknu takhle, že poslední tři týdny mého života jsou strašné... Taky bývaly doby, kdy jsem dokázala psát jenom depresivní věci... Nevím, tohle mi taky nepřipadá jako vrchol optimismu. A jak ji zlepšit? To kdybych věděla!

8 Bellatrix Black Lastrange Bellatrix Black Lastrange | 22. února 2008 v 21:12 | Reagovat

Vážně krásné! Velice se mi zamlouval ten nápad, kombinovat realitu se vzpomínkami..fňuk vážně krásný! Ale nehorázně ufiknutý..:)

9 Mixie Mixie | 22. února 2008 v 21:58 | Reagovat

Vážně děkuju! Mno jo, já ráda ufikávám.... ehm :)) povídky samozřejmě:D

10 Miraella Miraella | Web | 15. března 2008 v 22:49 | Reagovat

Sakra... takhle mi to utnout!!! Shiiiiiit... :(:(:(

Proboha, to je tak přenádherně a profesionálně napsaný, že jen zůstávám čumět. Něco takovýho bych ráda jednou napsala, tak dobrýho, aby se to jinýho člověka dotklo natolik, že to v něm zůstane. Máš neuvěřitelnou schopnost mě dostat na kolena naprosto jakýmkoliv příběhem. Jestli ty jednou nebudeš slavná spisovatelka, tak už nikdo.

Nádhera... Asi si půjdu poplakat. :-*

11 Evuš Evuš | 25. března 2008 v 19:36 | Reagovat

tak to je fakt krásný. Úplně mě to fascinovalo. Úžasně čtivý, vtáhlo mě to do děje, úplně jsem před očima viděla, jak se to odehrává...fakt nádhera!

12 Mixie Mixie | 25. března 2008 v 19:58 | Reagovat

Díky Evuš :)

13 Blanch Blanch | 7. dubna 2008 v 2:38 | Reagovat

můj výraz vypadá asi takto: :-O

Ani jsem netušila, že tu máš takový skvost...

náhodou ten konec byl parádní..nikde není řečeno, že by měl být pwpw popisný a zdlouhavý..tohle byla příjemná změna od normálu a sedla tam :)

Krásná povídka.

14 Mixie Mixie | 7. dubna 2008 v 14:54 | Reagovat

Wow, děkuji Blanch! :)

15 yaoi-ka yaoi-ka | E-mail | 26. července 2008 v 13:14 | Reagovat

Jedine slovo DOKONALE!!! Tusim najlepsia poviedka aku som kedy citala!!! Ako povedala Blanch je to skvost!!!  Ak budes takto uzasne pisat budes lepsia nez ona!!! A poviem ti ze Blanch je to vsetkych najlepsia!!!

16 Blanch Blanch | 9. ledna 2009 v 0:12 | Reagovat

Já? kdeže :)) Nejvyšší štace je Estriel :)

Navíc Mixie je jedinečná autorka, nemusí se s nikým srovnávat, protože je prostě skvělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama