Svoboda - kapitola 1

5. února 2008 v 21:19 |  Svoboda


KAPITOLA 1
Nacházíme se ve Florencii v Itálii, v době, kdy turismus nabývá vrcholu a krásnou Florencii obývá mnoho cizinců, kteří "obdivují" místní památky. Vlastně jen chodí pořád dokola, nechají se vodit průvodci po stavbách s nejdražším vstupným a v jednom kuse "óchají" a "áchají". Při tom jim je úplně jedno, jestli koukají na několik tisíc let starý antický chrám nebo na veřejné WC. Evropané mezi tím nepoznají rozdíl. Sem tam se ale v davu objeví výjimka, někdo vzdělaný, který ví o rozmanité minulosti tohoto krásného města.
I dnes bychom možná někde zahlédli někoho takového. A ano, támhle! V jedné malé kavárničce ve venkovní zahrádce. Starší muž, elegantně oblečen do přesně padnoucího světlého obleku, s vlasy sčesanými dozadu s nezbytným doplňkem ve formě klobouku. Na očích má sluneční brýle, ty jsou tu v letních měsících brány jako nutnost. Je vidět, že se onen muž vyzná. Zřejmě tu už nějaký čas pobývá. Nyní se zvedá. Na stůl položí několik bankovek a přidá i tučné spropitné, ten gentleman určitě nebude bez peněz. Odchází. Ihned po něm se zvedá i jakýsi mladík dosud sedící v zadní části zahrádky. Rychle vyrazil za naším znalcem zdejšího prostředí. Starší muž zrychluje a zahýbá do jedné z mnoha četných postranních uliček, kterými jsou města v Itálii doslova prošpikována. Ulička má mnoho výklenků a dveří vedoucích do dvorů obytných domů.
Starší muž se nám během chvilky ztratil z dohledu. Na svůj věk má evidentně pořád dost sil. Ale mladíka stále vidíme. Zabočil do stejné uličky, ale náhle znejistěl. Rukou si zajel pod sako a pomalu vytáhl zbraň. Přitiskl se k postranní zdi, zvedl si rukáv k ústům a něco do něj rozrušeně zamumlal, mezitím co postupoval podél zdi stále vpřed. Obezřetně sleduje své okolí, ale bohužel pro něj jen to vpředu. A tady je náš muž! Potichu vyšel z jedněch postranních dveří. Má něco v pravé ruce... Pomalu se krade k mladíkovi. Zaklepe mu na rameno, muž se otočí a napřáhne ruku s pistolí, jenže to už mu náš starý pán rychlým zkušeným pohybem prořízne hrdlo nějakým menším zahnutým nožíkem! Mladík nevydá ani hlásku, jen se bezvládně sesune k zemi. Muž ho obejde a skloní se nad ním. Má zvláštní pohled, takový… Hladový. Z krku onoho nešťastlivce prýští krev a na kamenné dlažbě se utvořila malá kaluž této tekutiny. Muž si namočil ukazováček do krční tepny, která byla odhalena, a požitkářsky si ho olízl. Poté pozvedl svůj malý nožík a sklonil se nad pomalu chladnoucí mrtvolou, jenže ho v té chvíli vyrušily houkající sirény. Mladík zřejmě těsně před svou smrtí požádal o posily. Muž si ještě jednou zálibně prohlédl mladíkovo tělo, pokrčil rameny a zmizel v další úzké uličce.

Nyní se nacházíme na ústředí FBI ve Washingtonu D.C. Je to velká budova, z vnějšku vypadá jako muzeum nebo jako nadnárodní knihovna, ale když nakoukneme dovnitř, uvidíme spoustu pobíhajících mužů a sem tam i nějakou ženu. Všichni někam pospíchají se stohy papírů a důležitých dokumentů, ale my hledáme někoho jiného, než jsou všichni ti lidé pospíchající odnikud nikam. Co zkusit nahlédnout do toho nejspodnějšího patra? Do suterénu. Pro nedostatek místa zde bylo zřízeno několik malých kancelářských buněk, kam jsou posíláni ti zaměstnanci, kteří jsou pro lidi z vyšších míst nepohodlní.
Můžeme tu zahlédnout starého muže o holi, jak rychlostí šneka se zlomenou nohou vyťukává něco do stroje, pro který by bylo označení počítač moc, ale moc lichotivé. Tam vzadu u radiátorů se krčí nějaká mladá dívka, asi studentka. Je jasné, že ty velké pytle se složkami případů starých 30 a více let asi nikdy neunese. Míjíme dalších pár ztroskotanců. Ale pořád nenacházíme hlavní hrdinku tohoto příběhu. Poznávací znamení: platinové dlouhé vlasy a vůně, která jednoho člověka na Zemi nenechá nikdy chladného. Tady úplně vzadu se krčí nějaká žena se špinavými blond vlasy, ale to asi nebu…
"Poručice Starlingová?"
"Ano,'' potvrdila unaveně žena ve středních letech a těžce pozvedla svou hlavu, aby se podívala na rušitele jejího klidu. Byl to nějaký mladý panák, zřejmě poslíček.
"Máte se okamžitě dostavit za panem Crawfordem."
"Panem Crawfordem?" nechápala Starlingová a promnula si opuchlé oči.
,,Prý je to naléhavé a máte okamžitě…"
"Jo jo, vždyť už jdu, do hajzlu,'' odsekla naštvaně Starlingová a zvedla se ze židle. Mírně se jí zatočila hlava a na chvíli se musela opřít o hranu stolu. Asi bych měla omezit to pití, pomyslela si Clarice a zhluboka se nadechla. Chtěla se zeptat poslíčka, co jí ten starý parchant Crawford chce, ale mladej pán už byl pryč, zřejmě se tady dole v "kobce", jak se suterénu začalo říkat, necítil moc dobře.

"Přál sis mě vidět?" položila Starlingová řečnickou otázku a bez okolků usedla do křesla naproti svému nadřízenému.
"Jo, posaď se…" odvětil ironicky Crawford, položil si nohy na stůl, ruce spojil za krkem a působil nadmíru spokojeně. Správně, ti dva si tykají. Crawford se po smrti své ženy Belly dost změnil. Starlingová se po útěku doktora Hannibala "kanibala" Lectera cítila hodně osamělá, a tak to dala dohromady tady s Jackem. V žádné profesi se ale nevyplatí chodit se svým nadřízeným. Starlingová brzy poznala, jaký se z Crawforda stal parchant a poslala ho k vodě. Pár dní na to se ocitla v kobce, byla degradována, pročež se z ní stal obyčejný poručík, a dostávala ty nejhorší a nejnudnější případy a často také ty neřešitelné, jako jsou útoky kapsářů atp. Crawford jí chtěl dát jasně najevo, že je neschopná a nedokáže vyřešit ani ten nejjednodušší případ. A dařilo se mu to. Starlingová upadala do stále hlubších depresí, které řešila nadměrným požíváním alkoholu, což se podepsalo i na jejím vzhledu. Už to nebyla ta okouzlující kráska z dřívějška. Tohle, co sedělo před Crawfordem, se začalo podobat lidské trosce.
"Posílám tě na zahraniční misi,'' řekl Jack Crawford a vychutnával si pohled na zbědovanou poručici.
"A jéje," povzdychla si Starlingová. "Co to bude teď? Mám najít svatý grál? Ztracenou archu? Ostatky Máří Magdaleny? Bin Ládina?!''
"Haha, pěkný smysl pro humor, Starlingová. Něco jiného. Dostali jsme echo, že v italské Florencii došlo k několika vraždám italských policistů."
"A?" řekla znuděně Starlingová.
"Všechny byly provedeny jedním jediným nástrojem a to malým zakrouceným nožíkem…" Crawford dramaticky ztišil hlas a pozoroval Starlingové obličej. V něm se vystřídalo hned několik výrazů za sebou: nechápavost, překvapení, radost, naděje, zklamání a rozhořčení.
"Doktor Lecter?"
"Vypadá to tak."
"Proč by tolik riskoval? Už jednou se ve Florencii vyskytoval a málem to s ním dopadlo hodně špatně."
"Má nejspíš pocit, že FBI se nedrží starého dobrého rčení "Zločinec se vrací na místo činu"."
"Kdy odjíždím?" rázně vstala Starlingová (což neměla dělat, jelikož se ještě docela nevzpamatovala ze včerejší tequily a teď se nebezpečně zapotácela).
"Zítra, podrobnosti ti ještě dodám. Jo a Starlingová?" zavolal na ni, když už stála u dveří. "A neposer to!" Starlingová odešla a Crawford se zatočil v křesle. Měl vítězoslavný pocit. Věděl, že nyní Starlingovou úplně zničil. Kanibal se nikdy nenechá zatknout a ještě při té její akci zemře víc než pár lidí. A to bude naprosté fiasko, noviny to znovu rozpitvají a dojdou k názoru, že Starlingová je naprosto neschopná dál vykonávat službu u FBI. Pak ji s potupou vyhodí, a to ty noviny rozmažou tak, že Starlingová se psychicky zhroutí a minimálně skončí do konce života na psychiatrii! Jack se znovu nahlas zasmál, až se po něm otáčeli lidi jdoucí po chodbě.
"Mně nikdo nemůže dát kopačky Starlingová. A kdo mi je dá, tak ten z toho vyjde velice draho!" pronesl tiše ke dveřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 6. února 2008 v 10:03 | Reagovat

Mno jo, Dr. Hannibal Lecter...

Máš to moc hezky napsaný!=) Kdopak tě inspiroval?:D

Jsem zvědavá, jak to asi dopadne, až Clarice přijede do Florencie...

Těším se na další kapitolu!:)

2 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 6. února 2008 v 15:09 | Reagovat

Tyjo píšeš skvěle=)

3 Mixie Mixie | Web | 6. února 2008 v 15:11 | Reagovat

Luckily: ty jo děkuju! :)

catherrina: Už ani nevím , jelikož jsem to psala cca před rokem... (?) kapitol, jemyslím ještě osm, takže teď bude chvilu co číst :)

4 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 6. února 2008 v 17:44 | Reagovat

Tak to je dobře, už se těším!!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama