Svoboda - kapitola 3

7. února 2008 v 17:31 |  Svoboda
Třetí kapitola. Starlingová dojela do Paříže a doktor Lecter o sobě dává vědět...

"Zdravím, jsem poručice Starlingová. Je tady detektiv Pazzi?" Starlingová dorazila na stanici italské policie. Měla se zde setkat s detektivem, který tvrdí, že ví, kde je dr. Lecter. Jistý mladík ji uvedl do Pazziho pracovny.
"Detektiv za moment přijde, zatím tu máte počkat," řekl úsečně a nechal ji v kanceláři samotnou. Pazziho kancelář byla jen větší místnost, které dominoval velký dřevěný stůl, jenž ale nebyl skoro vidět pod horou papírů a důkazních materiálů. Všude na zemi se válelo nejrůznější harampádí. Diskety, fotografie, knihy, nějaké ty krabice… Teda ten detektiv si na pořádek moc nepotrpí, řekla si v duchu Clarice a usedla na židli. Vytáhla si svoji placku a napila se. Zrovna ve chvíli, kdy jí oddalovala od úst, se otevřely dveře a v nich stál starší prošedivělý muž. Starlingová rychle vstala a schovala placatku pod sako. Nebezpečně se při tom zakymácela.
"Hm, snad jsem vás nevyděsil,'' řekl posměšně lámanou angličtinou Pazzi, ani Starlingové nepotřásl rukou a usedl ke stolu. Clarice jen zavrtěla hlavou.
"Nemějte péči,'' zamumlala tak, aby to detektiv slyšel a taky si sedla. Hned od začátku se jí nelíbil, natož ty jeho způsoby! Nemá žádné vychování. Kdyby takhle jednal s doktorem Lecterem, nepřežil by ani minutu, pomyslela si Clarice.
"Takže, poručice, přejdu bez zbytečných okolků k věci. Nemám rád, když se mi někdo plete do vyšetřování a zvlášť nemám rád Američany, kteří si myslí, že si jen tak zavolají a klidně mi vezmou můj případ. Souhlasil jsem, že s vámi budu spolupracovat, ale nehodlám vám přenechat ani kousíček z té slávy, která mě čeká, až dostanu toho parchanta. Nepleťte se mi do vyšetřování, co vím tak už jste dobře rozjetých akcí zkazila dost. Máme přesný Lecterův popis a psychologický profil, který vytvořili naši nejlepší lidé. Nebude to trvat víc než pár dní a my toho zkurvysyna chytíme!" rozpovídal se Pazzi a čekal, co na to Starlingová. Čekal asi cokoliv, třeba že poručice něco namítne, nebo že se začne vytahovat, ale rozhodně nečekal, že se začne smát! Clarice se při jeho řeči začaly zvedat koutky úst a když domluvil, rozhřechtala se upřímným smíchem, kterým se nesmála již několik let.
"Co je tady k smíchu?" zeptal se rozhořčeně Pazzi. Čím více se Starlingová smála, tím více jeho neoholená vrásčitá tvář brunátněla.
"Chachacha… Ach promiňte, Pazzi," štkala smíchem Starlingová. Začala zhluboka dýchat a v duchu pomalu počítala do deseti, aby se aspoň trochu uklidnila. "Já se omlouvám, ale… Chichi, prostě jste za několik sekund řekl tolik nesmyslů, kolik jsem slyšela za svou desetiletou službu u FBI!!" Starlingová se zase rozesmála, až si musela kapesníkem otřít oči. Většina žen by to udělat nemohla, protože by si jistě rozmazala oční linky a řasenku, ale nejenže Starlingová začala nadměrně pít, ona o sebe celkově přestala dbát! Už to bylo hodně dlouho, co se naposledy namalovala. Pravda, v kobce je úplně jedno, jak vypadáte. Klidně si na sebe můžete vzít klaunský oblek a nikdo tam dole se nad tím nepozastaví.
"Aha, můžete mi říct, co jsem řekl tak vtipného." otráveně se napřímil Pazzi na židli. Opravdu na něm bylo vidět, jak poručici začíná nesnášet víc a víc.
"Tak za prvé: Nikdo vám nebere váš případ, jsem tu jako spolupracovnice. Za druhé: Nestojím o žádnou slávu nebo popularitu, té jsem si už užila až až, děkuji. Za třetí: Doktor Lecter není žádnej parchant, je to velice nebezpečný masový vrah, toho jen tak nechytíte a…"
"Jo, jo už chápu. Ale slečinko," postavil se Pazzi a koukal Starlingové zblízka do očí a ještě k tomu ztišil hlas, "takových jako je Lecter jsem já už chytl desítky. Přesně jsem za svou mnohaletou práci u policie zatknul přes 10 šílených vrahů a zabijáků. A Lecter se od žádného z nich ani moc neliší."
"Takže - vyprosila bych si tu slečinku, vy jeden nafrněnej panáku," ohradila se ostře Starlingová. Pazzi ohrnul nos a zase si sedl. "Doktor se od všech těch vašich zabijáků maličko liší."
"A jak, smím-li vědět?"
"Je to génius," řekla Starlingová a chtěla ještě něco dodat, jenže se do kanceláře vřítil nějaký mladý klučina.
"Detektive Pazzi," začal udýchaně, "už… zase… nedaleko odsud…"
"Proboha Luciano, vymáčkni se už!" zavrčel Pazzi.
"Kanibal!"

Vzhlížíme na jedno z menších náměstíček, kterých je ve Florencii plno. Je docela maličké, až se zdá nemožné, kolik turistů se sem dokáže vměstnat. A přitom tu ani není nic moc zajímavého! Vcelku obyčejná kašna plná eur, několik soch, mramorová dlažba… A přesto tu denně projde bezmála několik tisíc lidí. Je to několik desítek minut, co doktor odhodil noviny a jen pár minutek, co přiletěla Starlingová do Itálie. Sledovali jsme ho, až jsem, ale tady se nám ztratil v davu. Copak chystá náš milý doktůrek?
Rozhlížíme se kolem dokola. Koukáme hlavně na místa, kde nechodí moc lidí. A máme štěstí, náš odhad byl správný. U vchodu do jednoho ze starobylých domů s umělecky vyvedenou fasádou stojí ležérně opřený o stěnu dr. Lecter. Klobouk má naražený hluboko do čela a skoro to vypadá, jako kdyby spal. Tato část náměstí je ukryta ve stínu poledního slunce a nechodí zde moc lidí. Vlastně docela málo. Doktor vyčkává.
"Hej dědo, není ti nic? Nepotřebuješ něco?" zastavuje se u doktora mladý muž. "Máš moc pěkné kvádro, to musíš být sakra bohatej, když si můžeš dovolit tak drahý hadry. Nechceš vod pár prachů ulehčit?" posmívá se neuváženě mladík a nenápadně mu ukazuje vystřelovací nůž.
"Děkuji příteli," pozvedá doktor hlavu. Lecterova slušnost hocha překvapí. Zjevně není zvyklý, že mu jeho oběti děkují. Doktor se nenápadně rozhlíží do všech stran. Nikdo se nedívá.
"Potřeboval bych od vás poradit," položí levou ruku na mladíkovo rameno a odvádí ho do jedné z úzkých uliček. Přes intenzitu slunečního světla se ulička utápí ve tmě. Mladík stále nic nechápe a je pořádně vyvedený z míry. Všiml si šesti prstů na doktorově levé ruce a zděšeně se od doktora odtáhl.
"Víte co je tohle?'' vytáhne doktor Harpy a ukáže ji mladíkovi. Ten zavrtí hlavou. "Tímto malým nožíkem jsem zabil tolik lidí, že byste to nejspíš ani nespočítal. Většinou to byli lidé neslušní, ty já opravdu nemám rád. A vy jste ke mně byl neslušný." Mladík dostal pořádný strach, ale nezapomněl na svůj vystřelovací nůž. Náhle s ním máchl po doktorovi, ten nestačil dostatečně rychle uhnout a po tváři mu začala stékat krev. Na levém líčku měl mělkou ránu, jen povrchovou, ale tekla z ní krev, která mu potřísnila jeho velice drahý oblek. To doktora rozčílilo. "Myslel jsem, že vás zabiji rychle a poměrně bezbolestně, ale stále pořád mi dokazujete, že jste vrchol nevychovanosti. Toto je velice ostrá zbraň, která projde kůži jako máslo, nenadělá žádný hluk a ještě k tomu je velmi malá a skladná…" S těmito slovy doktor provedl rychlý výpad a lehce mladíkovi prořízl hrdlo, ale tak, aby nezemřel hned. Mladík upadl na zem a dostal těžký šok. Začal se pomalu dusit, krev mu ucpávala dutinu ústní i nosní. Doktor poklekl. "Pak tímto malým nožíkem rozříznu své oběti břicho," doktor ihned názorně předvedl. Mladík byl stále při plném vědomí, ale šok mu nedovolil se jakkoli bránit. Chrchlal a snažil se do Hannibala aspoň kopnout nebo strčit, ale doktor ho rychle spacifikoval svými silnými pažemi…
"Ale no tak chlapče! Čím více sebou budete házet, tím více to bude bolet…" řekl konejšivě dr. Lecter, jako kdyby utěšoval neposlušné dítě a znovu se pustil do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 7. února 2008 v 18:22 | Reagovat

Z toho plyne jen jedno ponaučení: Nezahrávejte si a buďte ke všem lidem slušní, nikdy nevíte, jestli jste právě neurazili dr. Lectera!x)

Ten Pazzi je fakt magor - jak si může myslet, že je dr. Lecter obyčejný?

Jinak napsaný to máš moc hezky, těším se na pokráčko...=D

2 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 7. února 2008 v 18:27 | Reagovat

Brrr to je děsivý=)

3 Mixie Mixie | Web | 7. února 2008 v 18:46 | Reagovat

Caty: To máš pravdu! :)

Luc: A bude ještě děsivější....

Další kapitola přibude zase zítra :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama