Svoboda - kapitola 4

9. února 2008 v 11:31 |  Svoboda
Čtvrtá kapitola....

"Můžete mi to zopakovat?"
"Ano. Mrtvý muž v kašně na Pavarottiho náměstí."
"A ty zranění? Jak že to zemřel?"
"Podle doktora mu nejdříve někdo prořízl krční tepnu. Poté ho zkráceně řečeno vykuchal."
"Vykuchal?!"
"Byly mu odstraněny játra, ledviny, plíce, žaludek… Všechny vnitřní orgány, detektive."
"Chudák. Nechutné. Nejspíš si je ten hajzl někam odnesl a teď si je opejká."
"Ne, detektive. Všechno až na srdce se našlo plavat vedle něj v kašně."
"Aha. Díky, desátníku…"
"Pane, ještě něco!"
"No?"
"Doktor říkal, že ten muž zemřel minimálně pět minut po proříznutí krční tepny."
"A?"
"Všechny vnitřnosti až na srdce byly prý odstraněny po jedné až třech minutách. Ten kluk ještě žil, když se mu ten parchant hrabal v žaludku."

"Ten hajzl, co si to vůbec dovoluje?!" rozčilovala se Starlingová. Před patnácti minutami vtrhl do kanceláře nějakej mladej poskok a vykřikoval něco o tom, že doktor zase někoho zabil. A Pazzi ji přikázal, aby zůstala v kanceláři! A prý když neposlechne, zavolá Crawfordovi, který mu údajně slíbil, že když Starlingová nebude spolupracovat, tak mu má detektiv okamžitě zavolat a Crawford ji s náležitou ostudou stáhne z případu. Starlingové nezbývalo nic jiného než zůstat sedět na zadku v tom bordelu, kterému Pazzi říká kancelář, a čekat! Normálně by už byla dávno na tom náměstí, kde se stala ta vražda, ale nemohla si dovolit odvolání z Lecterova případu. Měla jistý plán: Nebavil ji její nynější život, který nemá žádnou budoucnost, a tak až se setká s doktorem Lecterem…
"Poručice Starlingová?'' zaklepal někdo na dveře. "Přišel vám balíček," řekl policista a podál ji nevelkou lepenkovou krabici.
"Balíček? A sem? Vždyť nikdo neví, že jsem tady. A i kdyby, tak by mi to poslal do hotelu a ne na policejní stanici,'' ohradila se Starlingová a nedůvěřivě si krabici převzala. Zdála se jí docela lehká.
"Našli jsme jí před stanicí a je na ní vaše jméno. Zatím nashle,'' rozloučil se policista a šel si po svých. Clarice se koukla na krabici a ihned poznala, od koho je. Rukopis dotyčného znala dokonale! Na krabici bylo opravdu napsáno poručice Clarice Starlingová a ona si je 100% jistá, že balík je od doktora Lectera!
Přetrhla lepenku. Dělalo jí to mírné potíže, protože se jí nekontrolovatelně třásly ruce. Musela se napít své tequily a s nevolí ještě k tomu zjistila, že si bude muset doplnit placatku. Třes rukou za chvíli přestal. Otevřela krabici a naskytl se jí otřesný pohled: na dně krabice leželo scvrklé namodralé srdce!! Clarice se zvedl žaludek. Nechápala, proč jí ho doktor poslal. Co tím sleduje? Asi ji chtěl dát najevo, že o ní ví. Ale srdce… Mohlo to mít i nějaký podsmysl. Srdce je symbol lásky. Ale kdyby to doopravdy znamenalo toto… Clarice se zamyslela.
Nemůžu. Prostě to nejde, začala si mumlat sama pro sebe. Zničeně usedla do křesla, zvrátila hlavu a dopila svou placatku. Přemýšlela o citech, které k doktorovi cítila. Nevyznala se v nich. Nikdy neměla nikoho tak ráda, nikdy ji k nikomu nevázaly tak hluboké a rozporuplné city.
"Už jsem tady…'' vrazil do kanceláře značně udýchaný Pazzi. Poručice se tak lekla, že upustila krabici na zem a srdce se dokutálelo až k Pazzovým nohám. Pazzi pohlédl na Starlingovou a čekal na vysvětlení.
"Doktor Lecter,'' řekla a Pazzi kývl na znamení souhlasu. Nyní čekala na vysvětlení Starlingová.
"Co se stalo? Vy víte, co to srdce znamená nebo proč mi ho poslal?''
"Na jednom náměstí nedaleko centra města došlo k velice brutální vraždě. Vyslechli jsme několik desítek svědků a všichni tvrdili totéž: Nikoho neviděli, nic podezřelého nespatřili, až na to, že zničeho nic začala v kašně plavat mrtvola nějakého mladého muže. Vedle něj plavaly i jeho orgány. Všechny, až na srdce,'' řekl detektiv a ukázal na nechutný předmět ležící na zemi.
"Viděl ho někdo?'' zeptala se Clarice.
"Ne. Je pěkně vychytralý. Vybral si náměstí, které je hodně známé a populární, ale ne tolik, aby na budovách byly kamery! Popravdě to nedokážu pochopit. Od šesti ráno do pěti ráno je na tom náměstí několik desítek, ne-li set lidí najednou. Kašna je uprostřed a je prostě nemožné, aby tam někdo dopravil mrtvolu a nikdo si toho nevšiml! Lecter se nám vysmívá a já mu odmítám dál dělat klauna!'' práskl Pazzi pěstí do stolu. "Nějaký nápad?'' pohlédl nakvašeně na Starlingovou a čekal.
"Ano, něco bych měla,'' usmála se Starlingová.
"No?''
"Nechte doktora na pokoji.''
"Nedivím se, že jste za svou dlouholetou službu nedostala dál,'' obrátil Pazzi oči v sloup. "To je jediné s čím přijdete? Nechat Lectera běhat na svobodě a nechat ho vraždit? No jistě, proč ne? Vždyť nám zabil jen několik policistů a jen tak si vraždí italské občany. Vždyť jo, nevadí!'' posmíval se Pazzi Starlingové. Ta se pěkně rozčílila.
"Tak poslouchejte vy jeden patolízale odněkad z Burákova. Vy nikdy doktora Lectera nechytíte. On je chytřejší než polovina tohodle města a dost možná i státu! Nechápete to? Doktor si rád hraje, a tak ho necháme si hrát. Necháme ho přijít až k nám. Jemu to samozřejmě dojde, ale nastražíme na něj past, na kterou nikdy nepřijde. On totiž neví něco, co víme my!''
"A to je?'' odsekl Pazzi naštvaně. Nikdo si ještě nikdy nedovolil tahle s ním jednat! V duchu už hledal, kam založil papírek s Crawfordovým číslem.
"On neví, že já udělám vše pro to, aby bylo očištěno moje jméno a abych znovu získala své postavení v FBI!!'' řekla výhružně Starlingová. Zda to myslela vážně nebo ne, to nevíme. Ale víme, že poté se Pazzi a Starlingová několik dlouhých hodin domlouvali a vymýšleli plán, jak co nejbezpečněji doktora chytit. Poručice se potom vydala do svého hotelového pokoje, kde strávila pěkný klidný večer. Během cesty se ale musela stavit v obchodě, aby si dokoupila zásoby své tequily, která ji pomalu ale jistě docházela.

Ranní vstávání se pro Starlingovou změnilo v pravé peklo. Zvonění budíku ji znělo jako ječení několika set sirén, zaklepání na dveře jí připadalo, jako kdyby stála několik centimetrů od klášterních zvonů. Několik hodin ležela v posteli a přemýšlela. Přemýšlela nad včerejší rozmluvou mezi ní a Pazzim. O plánu, který převážně vymyslela ona. O probdělé a hlavně propité noci. Cítila, jak se jí její pití pomalu vymyká z rukou, cítila, že to přestává zvládat, cítila, že potřebuje pomoc. Ale od koho? S Ardélií se rozešla už dávno, už si ani nevzpomínala proč. Bylo to něco spojené s Crawfordem a možná i s doktorem Lecterem, ale to je teď už jedno. Neměla rodinu, neměla přátelé. Kdyby ji někdo zabil, nikomu by nechyběla. Opravdu nikomu. Copak není na světě někdo, kdo ji má rád? Před deseti lety ji doktor Lecter učinil nabídku, kterou ona odmítla, a od té doby to s ní jde opravdu z kopce. Clarice opatrně vstala. Nešla hned do koupelny, ale sáhla do skříně, kde si schovávala své láhve s tequilou. Nechtěla, aby je kdokoli viděl. Pořádně si z jedné přihla. Ale neulevilo se jí, jak byla zvyklá. Musela se pořádně napít ještě několikrát, aby zapomněla. Když láhev odložila, byla téměř z poloviny prázdná. To už ani nemá cenu vracet do skříně, řekla si poručice a vrátila se znovu do postele spolu s láhví v ruce.

"Crrr, crrr!''
"Ou ne!'' zaúpěla Starlingová. Asi před hodinou dopila už několikátou láhev tequily a teď ji probudilo zvonění jejího mobilu. Chvíli nechápala, proč leží na zemi v noční košili a cítila se jako po týdenním tahu. Zvedla se ze země a znovu upadla.
"Jo?'' nevrla zavrčela do telefonu. Zároveň prohledávala svoji kabelku.
"Starlingová? Jste v pořádku?''
"Co kurva chcete Pazzi?'' Starlingová v kabelce našla tabletky proti bolesti hlavy a rovnou si jich asi 5 vzala. Bylo jí fuk, s kým mluví a dnes by byla klidně sprostá i na papeže, který ostatně nebyl daleko.
"Chtěl jsem se ujistit, že jste v pořádku. Sice jsem nečekal, že by se Lecter objevil tak brzo, ale jistota je jistota,'' řekl Pazzi. Tón Claricina hlasu ho znepokojil. Už před jejím příletem ho varovali, že má nějaké problémy s pitím, ale tohle začínalo vypadat vážně.
"Pane bože, Pazzi! Přece jsme se jasně domluvili! Všechno mám pod kontrolou. Až se Lecter objeví, dám vám hned vědět. Teď mě omluvte, musím… Musím si odskočit.''
"Počkejte…'' detektiv chtěl ještě něco dodat, ale poručice to típla. Clarice zamžourala na displej svého mobilu. Podle něj bylo deset hodin ráno. Ježíši, vždyť ona už tu je dva dny! Musím se sebrat, řekla si Starlingová, znova si vzala několik tablet a zmizela v koupelně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 9. února 2008 v 18:40 | Reagovat

žůžoo=)

2 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 9. února 2008 v 19:01 | Reagovat

Hezké!

Líbí se mi ta povídak čím dál víc... Jen jsem občas narazila na chyby typu ji a jí. Párkrát tam máš ji a má tambýt jí, tak si to kdyžtak oprav...=)

Chápu, že ti není do smíchu a doufám, že se to brzy změní. Neboj, čas zahojí všechny rány...Drž se!:)

3 Mixie Mixie | Web | 9. února 2008 v 20:06 | Reagovat

Děkuji za kritiku i za útěchu :) Oboum. S tím ji a jí máš určitě pravdu, musím se přiznat, tohle mi vždy dělalo problémy. Chtěla jsem to nejdřív projet a opravit stylisticky chyby, ale nějak nemám chuť... :/ Snad se na to ale vrhnu :)

4 Catherrina Catherrina | E-mail | Web | 9. února 2008 v 21:56 | Reagovat

Já si to vždycky odůvodňuju pomocí tu a té. Kde má být ji, tak tam se ti musí hodit i tu a naopak...=)

5 Mixie Mixie | Web | 9. února 2008 v 22:21 | Reagovat

Juj, děkuju, to si zapamatuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama