Svoboda - kapitola 8

12. února 2008 v 10:56 |  Svoboda

Clarice letěla. Plula černým prostorem, vznášela se s neuvěřitelným pocitem štěstí a cítila se, jako by měla samou radostí snad puknout. Neuměla si to vysvětlit, nevěděla, proč je tak šťastná. Nepřemýšlela nad tím, nebylo to důležité. Nyní šla tunelem. Černým tunelem, na jehož konci zářilo jasné bílé světlo. Náhle vedle ní stál její otec. Starlingová se zastavila a usmála se na něj. On se taky usmál, i když trochu smutně. Políbil ji na čelo, pohladil po vlasech a zmizel. Místo něho tu stála její matka. Pevně Clarice objala, stejně jako její otec nic neřekla a vzápětí zmizela. Starlingová šla dál. Bez přemýšlení vstoupila do světla, jež ji na několik okamžiků pohltilo, a ona během té doby nic neviděla. Světlo ji naprosto oslepilo.
Clarice se před očima začaly míhat nejdůležitější okamžiky jejího života.
První políčko - Její první jízda na Hannah.
Druhé políčko - Pohřeb jejího otce.
Třetí políčko - Probuzení z nějaké noční můry a křik jehňátek.
Čtvrté políčko - Přijetí na akademii.
Páté políčko - První setkání s dr. Hannibalem Lecterem.
Šesté políčko - Polibek u ledničky a pohled na agenta s odhaleným mozkem v Chesapeak.
Sedmé políčko - Polibek s Hannibalem v hotelovém pokoji.
Osmé políčko - Stisknutí tlačítka.
Po chvíli, která mohla trvat vteřinu nebo i několik let, stála Clarice v nějaké dlouhé bílé chodbě. Po každé straně měla chodba bílé dveře. Kam až Starlingová dohlédla, byly jen samé dveře. Ze stěn a ze stropu vyzařovalo jakési nadpozemské bílé světlo. Na sobě měla nějaké hedvábné přiléhavé šaty bílé barvy. Byly takové lehké, vzdušné, jako by na sobě téměř nic neměla, jako by byly utkané z pavučiny. Vedle Clarice se najednou zjevil vysoký muž. Byl neuvěřitelně krásný. Nedal se popsat, jako by se jeho rysy s každou sekundou měnily a přetvářely.
"Jméno a adresa?'' zeptal se sametovým hlasem a zároveň listoval nějakým hodně tlustým seznamem.
"Clarice Starlingová, Atlanta…"
"Ano to stačí. Pojďte, prosím, za mnou.'' Clarice za ním kráčela jako ve snu.
"Promiňte, kde to jsem?'' zeptala se, i když odpověď tušila předem. Muž se usmál.
"Ani si neumíte představit, kolikrát už jsem tuto otázku dostal. Jste v nebi.''
"Takže ono opravdu existuje peklo a nebe?'' zděsila se Clarice. Muž (že by anděl?) se nechápavě zastavil.
"Ale jste první, která je po mém sdělení smutná.'' Starlingová se skoro rozbrečela. Takže ono opravdu existuje - peklo a nebe. Do pekla jdou ti zlí a do nebe ti hodní.
"Mohla byste vstoupit do těchto dveří?'' zeptal se muž a ukázal na jedny z mnoha dveří. Clarice kývla hlavou a anděl zmizel. Starlingové se zhroutil život, tedy ten posmrtný. Už od té doby, co potkala svého otce, ve skrytu duše doufal, že tu potká ještě někoho jiného. Dr. Hannibala Lectera. Tolik tomu věřila! Ty káčo jedna pitomá. Je jasné, kam se Hannibal dostal. Člověk, co zabil tolik lidí, by se nikdy nemohl dostat do nebe. Clarice vstoupila. A znovu ji na několik vteřin oslepilo ostré bílé světlo.
Náhle se ocitla na nějaké planině. Stála ve vysoké trávě a kolem ní poletovali motýlci. V nose ucítila směs vůně květin a aroma něčeho jiného, nějaké známé vůně…
"Vítám vás Clarice,'' ozval se za ní velice známý hlas. Starlingové by se zastavilo srdce, kdyby jí v hrudi ještě nějaké bilo. Věděla, kdo za ní stojí, ale bála se otočit. Bála se, že to je jen sen a že si s ní zahrává její krutá představivost. Ucítila dotyk na svém rameni. Otočila se.
"Dobrý den, doktore Lectere,'' zašeptala. Byl to on. Stál před ní, v celé své kráse a usmíval se svýma malými bílými zoubky. Clarice se rozbrečela.
"To jste z mé přítomnosti tak smutná?'' zvedl Hannibal překvapeně obočí. Starlingová se nahlas zasmála a vrhla se doktorovi kolem krku. Smála se a zároveň brečela. Pak ho bez přemýšlení políbila. Byl to ten nejkrásnější polibek, jaký kdy zažila. Mnohem krásnější než ten v hotelu. Nedá se ani popsat slovy, v tom jediném okamžiku bylo tolik štěstí, radosti, vášně a spokojenosti, že by to nedokázal popsat ani ten nejlepší spisovatel v pekle, na zemi či v nebi.
Doktor se od Starlingové jemně odtrhl. "Je mi to líto,'' zašeptal Hannibal a najednou se zatvářil neuvěřitelně smutně.
"Co?'' zeptala se Clarice.
"Jsi mrtvá, Clarice. A…"
"Pšš…" položila mu Clarice ukazováček na ústa, aby ho umlčela. Nechtěla vzpomínat na svou smrt. "Teď nic neříkej. Budu mluvit já. Chci se ti nejdříve omluvit, za to… Stisknutí tlačítka. Bylo to ode mě hnusné. Já… Prostě jsem nevěděla, co mám dělat. Jak si mi napsal v tom dopise, utíkala bych, kdybych s tebou odešla. A nikdy bychom nebyli svobodní, vždy bychom museli utíkat. Ale tady, tady už můžeme být navždy spolu! Tady máme svobodu!'' zaradovala se Starlingová. Hannibal se radoval spolu s ní.
"Ano, tady jsme konečně svobodní,'' řekl Hannibal. Clarice si všimla, že byl o několik let mladší, tvář měl vyhlazenější a působil takovým mladistvým dojmem! Starlingová si ho znovu přitáhla a začali se líbat. Ale skoro vzápětí se od něj odtrhla.
"Počkej! Teď mě něco napadlo. Jak si věděl, že se znovu setkáme? A jak to, že jsi tady a ne…''
"V pekle? Popravdě taky mě to překvapilo, že jsem se ocitl nahoře a ne dole. Ale hned po mém příchodu mi bylo vysvětleno, že mé… oběti byli všichni do jednoho, tedy skoro všichni, špatní lidé. A navíc, na sklonku svého života jsem udělal jeden moc dobrý skutek, který vyvážil ty zlé.''
"Jaký?''
"Zachránil jsem ženu, kterou miluji, před upitím se k smrti.''
"Ale jak si věděl, že existuje posmrtný život?''
"Zapomínáš na to, že jsem génius.''
Následoval další dlouhý polibek.
"A Hannibale?''
"Ano?''
"Může se v nebi… To?'' zašeptala nesměle Clarice a začervenala se.
"Co?'' zeptal se Hannibal a dělal, jako že neví, o čem to Clarice mluví. Moc rád ji škádlil.
"Milovat se!''
Místo odpovědi položil Hannibal Clarice do trávy a začal ji pomalounku svlékat z šatů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | Web | 12. února 2008 v 12:13 | Reagovat

Ježíšku na křížku - já už zase brečím!:)

Takový krásný konec!=D *béééé* To je tak dojemný, tak hezký! Vážně Mixie, tu soutěž "Rozbrečte Catherrinu" vyhráváš! x)

2 Mixie Mixie | Web | 12. února 2008 v 12:16 | Reagovat

chjo to je mi ale pěkné vítězství... to abych napsala něco jiného a vyhrála soutěž "Rozesmějte Catherrinu" :)

ale to je snad poprvé, co nějaké mé dílo končí vesměs dobře....

a to je dobře ne? :))

3 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 12. února 2008 v 14:42 | Reagovat

Mixie? Vůbec nevím, co bych na tebe vybalila... Asi mám výpadek... Jak tě mám pochválit, aby to nevyznělo blbě? Tak já ti to řeknu takhle: ,,Mixíčku! Ty naše spisovatelko! Právě jsi mi ještě víc zlepšila náladu! Ta povídka se mi líbí tak, že bych snad i vraždila=) Doktor Lecter je kanec=)

4 Mixie Mixie | Web | 12. února 2008 v 14:45 | Reagovat

Mixíčku? MIXÍČKU? *bere tátovu motorovou a pilu a s vražedným výrazem v očích se pomalu přibližuje*

Jsem ráda že se ti líbí, a tak mě napadá, že bych o doktorovi Hannibalovi "Kanibalovi Kancovi" Lecterovi (fuj opravdu to vyznělo tak blbě?? jak to sakra napsat??) mohla napsat povídku, ehm ehm, až od 18?

:)

5 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 12. února 2008 v 15:19 | Reagovat

jj=) Napiš=) Už se těším=)

6 Catherrina Catherrina | Web | 12. února 2008 v 16:13 | Reagovat

Taky se těším!=)

Jinak, jestli chceš vyhrát soutěž "rozesmějte Catherrinu" tak šupej napsat nějakou ptákovinu a já ti slibuju, že umřu smíchy!=D

7 Mixie Mixie | Web | 12. února 2008 v 16:33 | Reagovat

holky vy mě zkazíte....:D

jelikož jsem ale kurevsky nachcípaná, hned tak asi něco nenapíšu... stěží dokážu bušít do klávesnice...:((

8 Catherrina Catherrina | Web | 12. února 2008 v 18:44 | Reagovat

Rychle se nám uzdrav, jinak tu chcípnem na absťák!!!=D

9 Mixie Mixie | Web | 12. února 2008 v 18:57 | Reagovat

budu se snažit, protože bez vás bych to nepřežila ani já :))

10 Catherrina Catherrina | Web | 13. února 2008 v 11:33 | Reagovat

Nechtělo by se ti napsat ještě nějakou povídku na téma Hannibal? Tahle se mi strašně líbí, už ji čtu podruhý.x)

11 Mixie Mixie | Web | 13. února 2008 v 11:47 | Reagovat

Dost o tom přemýšlím, ale asi se budu muset zase začíst do knih, abych si to připoměla.... :)

12 Catherrina Catherrina | Web | 13. února 2008 v 13:20 | Reagovat

Doufám, že ti to připomínání nebude trvat dlouho!=D

Těším se.x)

13 Grey lady Grey lady | Web | 16. února 2008 v 11:07 | Reagovat

Takže... Odpověz - kde jsi sakra vzala ten nadpozemský spisovatelský talent? o_O

Úžasné, skvěle sepsané... Něco, co mi nikdy nepůjde. :)

14 Mixie Mixie | Web | 16. února 2008 v 11:13 | Reagovat

To víš, na černém trhu seženeš opravdu všechno! :D

Ale děkuju, GL, ty ale píšeš taky skvěle a aspoň své vlastní věci, já si musím najít nějaký fandom ... :(

Originální povídky mi poslední dobou vůbec nejdou.... :(

15 Geisha Geisha | Web | 17. ledna 2009 v 13:57 | Reagovat

Teda fuj....Dělat To v nebi:D:D:D:D:D Chudák pánbů těch holých zadků na paloučku na který se musí dívat:D Ne je to skvělý, přečetla jsem to jedním dechem. Nádhera. Tlesk Tlesk, klaním se, opravdu :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama