Ulička

15. února 2008 v 20:21 |  Tajemné a záhadné
Černá ulička jediná
Svědkem události špatné

Černá ulička začíná
Na konci tvé cesty

Černá ulička uzounká
Pláče z radosti

Černá ulička smrtelná
Další oběť pohostí


----

Simonka se ztratila. Její bílé střevíčky klapaly po dláždění tmavé uličky, do níž se bůhvíproč schovala. Možná se bála stínů starého města pražského. Možná se bála lidí, ale zároveň na ně chtěla koukat, jestli snad neuvidí svou milou maminku. Možná to byla jen hloupá malá holka, která si neuvědomila, že v tmavých úzkých uličkách nikdy nečeká nic dobrého.
A tahle, kterou si vybrala jako své útočiště, už vůbec nebyla dobrá. I ty zavšivené krysy se jí obloukem vyhýbaly. Protože to cítili. To, co lidé cítit nemůžou, protože mají jiné starosti. Ulička dýchala vlastním životem. Nebo ne.
Jinak to je.
V uličce žilo něco špatného.
Něco zlého.
Dívenka si to po chvíli strávené mezi starým harampádím uvědomila také. Hluk ulice náhle zmizel. Vítr sem nezafoukal. Stíny se prodloužily. Holčička zaplakala. Nožičky její daly se do pohybu. Ale místo toho, aby kráčely pryč, ven z té uličky, šly hloub a hloub, až jen černo viděly její oči.
Simonka bázlivě krčila nosíkem, zda něco neucítí. Ručkama dotýkala se studené stěny kamenné patřící domu, v němž umřela jedna stará dáma, což ale holčička nevěděla. Ta stará dáma byla nevrlá, nevycházela nikdy ven, rodina ji zavrhla, takže když pomalu umírala, proklínala všechny kolem i ve světě, že se na ni nikdo nepřijde podívat, a když už konečně po několika dnech marného volání a proseb o pomoc umřela, vyslovila několik slov, a ulička vedle domu se rázem proměnila, a to ve zlo.
A každý, kdo tam vstoupil, pocítil stařeny hněv.
Simonka šla dál ovládaná jakousi tajemnou silou. Čím dále kráčela, tím více plakala a chtěla pryč. Tma se kolem ní obtáčela jako had, ovíjela se o ní, o její ruce a nohy, nesla ji dál, do středu uličky, kde někdo stál.
Shrbená postava o hůl se opírající. Vlasy v drdolu, oči zabodnuté do země. Panika. Strach. Mami, kde jsi?
Čím více strachu bylo v holčičce, tím byla postava vyšší a zrůdnější. Lidské obrysy se měnily ve zvířecí. Ruce se prodloužily. Drápy z nehtů narostly. Kůže zdrsněla v ocelový plášť. Rohy se draly mezi vlasy. A před holčičkou stál….

"ÁÁÁ!!!!"

Výkřik bolesti se neprodral mezi clonou uličky a starou matičkou Prahou dál.
---
Černá ulička hostila
Návštěvníka z jiného světa
Černá ulička propůjčila
Démonovi úkryt a potravu
Černá ulička v sobě dál ukrývá
Zlo, které jednou postihne celou Prahu
A tak ta černá ulička
Tiše vyčkává na příležitost
K uskutečnění svého plánu
A démoni budou mít pré…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | Web | 16. února 2008 v 2:28 | Reagovat

Krásné, jen trochu děsivé... Ale co v tuhle noční hodinu není, že?=D

2 Grey lady Grey lady | Web | 16. února 2008 v 11:18 | Reagovat

Ještě,  že je ráno, nebo bych neusnula. :) I když... Já ponocuji neustále, takže to ani nemusím řešit. =D

3 Vallie Vallie | Web | 25. února 2008 v 11:54 | Reagovat

Jojo, docela strašidelná. Jediný, co mi zase vadilo, že nebyla delší. Tím, že to rozepíšeš trošku víc do podrobna, tím bys to podle mě mohla ještě víc vylepšit. A co mi přišlo divný, bylo spojení slov: "ovíjela se o ní" Podle mě by tam mělo být spíš ovíjela se kolem ní...

4 Mixie Mixie | 25. února 2008 v 13:19 | Reagovat

Mno jo, máš pravdu, asi tam mělo být otíralo nebo fakt kolem.... :)

5 Miraella Miraella | Web | 17. března 2008 v 16:17 | Reagovat

V druhém odstavci jsem našla jednu hrubku a občas mi přišly nějaké věty trochu divně postavené.. hodně neobvyklý slovosled. To mi ale vůbec nevadí, protože jsi mě právě obohatila o další pocity. Malá naivní holčička ve střetnutím s čirým zlem - moc hezký kontrast. A krásně napsaný. Dá se říct, že je to docela i děsivý... Ty tak skvěle dokážeš zachytit tu atmosféru... nikdy nepochopím, jak to dokážeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama