Lážo plážo leháro

5. března 2008 v 21:31 | Mixie |  Tajemné a záhadné
<Jů, nová povídka :) Žádné ff, hezky originální a přesně ve stylu, který mám ráda. Nebudu ji nijak zevrubně popisovat, myslím, že ji pochopíte ;) Doufám, že ji nebudu muset vkládat zase třicetkrát, protože jinak...!! Jinak je kraťoulinká, jen tři stránky :) Tak komentíky prosím :))) I když jich mám tady hodně, takže vám všem chci moc poděkovat!! >

Za Monikou byl zase jeden z těch náročných dnů. Ve škole měla před maturitou, do toho se starala o domácnost (hlavně o svého neschopného a naprosto zbytečného otce), a ještě pracovala na dvou velmi důležitých projektech (vypomáhala s jedním festivalem a docházela do jedné redakce magazínu pro mladé). Zvlášť dnešek se vůbec nevyvedl. Ráno sice nezaspala, ani ji neujel autobus, ani neskončila v té největší kaluži (popravdě byl nádherný slunný den). Prostě jen se cítila bezdůvodně strašně.
Snad jarní únava. Depka po zimě. Smutek, že bude zase trvat několik měsíců, než napadne sníh. To je fuk. Hlavně že slyší, jak se v koupelně napouští vana krásnou horkou vodou, do které se za chvilku ponoří až po ramena, a bude si tam ležet a popíjet si víno a relaxovat…
Moniku ta představa tolik lákala, že nechala mytí nádobí, hodila útěrku na lednici, vzala si sklenku, láhev vína, a vydala se do maličké koupelny podkrovního bytu jednoho pražského paneláku, takového nízkého, víte, jen se čtyřmi patry, ale s mnohem více otravných sousedů.
"Ó… Jé… Á…" Monika se nahlas zasmála legračním vzdechům, které vydávala při pomalém ponořování se do vody. Bylo to neskutečně nádherné. Její ne zrovna štíhlé tělo vplouvalo do maličké vany plné horké vody. Ztuhlé svaly se pomalu uvolňovaly, čelo se jí orosilo potem, střešní okénko se zamlžilo z množství páry, kterou voda produkovala. Monika si napustila vanu opravdu horkou. Jiný by do ní nedokázal ani vlézt, ale dívka jakoby si to ani neuvědomila, že ji omývá více než 35 stupňů…
Na okraji vany měla sklenku vína. Ráda jej takhle večer popíjela. Těšila se na to celé dny. Rudá barva alkoholu ji přímo fascinovala. Jakoby v ní vyvolávala snad nějaké vzpomínky, ale jestli šťastné nebo smutné, to neměla tušení. Popravdě vzpomínky v ní mohlo vyvolávat prakticky cokoli. Monika si povzdechla. Už zase kruci vzpomíná. Nenechá se ani jeden večír v klidu.
Tak to ne! Okamžitě vypni mozek, Móňo, lážo plážo leháro, jak říkala máma.
Máma.
Monika si opřela hlavu o okraj vany. Zavřela oči. V uších ji zvonilo. V krku se jí zadrhl dech. Poslepu uchopila sklenku vína a napila se. Jeden lok. Dva. Tři. Odložila sklenku a bůhvíjak se trefila na kraj vany, i se zavřenýma očima.
Lážo plážo leháro.
Jo jo, to říkala její milovaná máma, která před lety zmizela. Zmizela hned po té…
Ticho Moni, ticho!
Dívka trhla hlavou. Jasně zaslechla nějaký šramot. Nastražila uši a oči upírala do kachliček na zdi před ní. V duchu si projížděla každý milimetr koupelny, protože teď ležela zády ke dveřím, takže kdyby někdo vešel, neviděla by ho a nejspíš ani neslyšela…
Pohled doleva - modré umyvadlo, na něm dva kartáčky, červený a zelený, starý a nový (otec a dcera), mýdlo… Na zdi pověšený dva ručníky… Malé zrcadlo, vedle prasklá kachlička… Pohled doprava - vana válcovitého tvaru, jedno tekuté mýdlo a březový šampón, na stěně kachličky s naprosto nevkusným vzorkem dětských růžových kytiček. Když si člověk ve vaně stoupne, narazí hlavou do šikmé střechy, která je strašně nízko.
Obyčejná, malá, nudná. Taková je koupelna Moniky. Tak proč jí teď buší srdce strašným tempem a ona téměř nemůže dýchat? Proč ji stojí všechny chloupky na těle? Proč se tak strašlivě bojí otočit, protože , že za ni někdo
(máma)
stojí?! Opatrně se posadila. Voda se jen mírně zvlnila. Zírala na hlavici od sprchy. Něco ji na ní zaujalo… Její obličej se legračně
(já se ale nesměju)
roztáhl a vypoukl. Monika si přiblížila hlavici sprchy až k očím. Pečlivě se na ni podívala a prohlížela si svůj obličej. A jak se tak dívala, uviděla na odrazu své tváře, že se jí nad hlavou vynořila ruka s dlouhými štíhlými prsty…
(kolem krku ji uchopily ruce stiskly pevně držely tiskly Monika se dusí chroptí panikaří před očima má mžitky nemůže dýchat škrábe do strupů na rukou strhne strupy z ran teče krev krev teče po jejím krku zabarví vodu ruce ji tlačí pod vodu má tam hlavu horko nemůže dýchat dusí se)
"Ááá!"
Monika sedí ve vaně a snaží se zadržet výkřik, který ji vychází z úst. Vytřeštěně zírá na kachličky s nechutnými růžovými kytkami. Vzpomene si na hlavici a na svůj odraz v ní a na ruku…
Rychle otočí hlavu, až ji zabolí v týle,
(to bude dlouho bolet)
ale nikdo za ní nestojí. Je v koupelně sama. Její matka tu není.
Matka?
Ano, skutečně měla pocit, že vidí svou matku. Matku, která zahynula při nehodě před šesti lety.
Ticho Moniko, drž hubu, nepřivolávej staré vzpomínky!
Ano, její vnitřní hlas má pravdu. Neměla by přivolávat staré vzpomínky, to není dobré. Náhle si uvědomila, že má po celém těle husí kůži. Byla jí zima. Pohlédla na vodu ve vaně. Až teď si uvědomila, že vlastně usnula a měla noční můru. Sklenka vína plavala vedle ní a zbarvila vodu do červena. To byla krev ve snu.
Monika se rozhodla, že pro jeden večer bylo rochnění dost. Vylezla z vany a rychle se osušila, protože tu neměla dobrý pocit a po těle jí jakoby brnělo, chloupky si odmítaly lehnout a pořád signalizovaly, že není sama…
Samozřejmě, že není sama, je tu přece její otec!
Její otec, který pil… Její otec, který pil a pak řídil… Její hnusný zasraný otec, který pil, řídil a pak narazil do kamiónu v autě, ve kterém byla Monika i její matka. Její hnusný zasraný otec, který zabil její mámu a Moniku nechal přes rok v nemocnici v kómatu a pak si ji nechtěl ani po probuzení vzít a chtěl ji dát do děcáku ten hnusnej odpornej chlápek…
Monika zavrtěla hlavou, jakoby si přála, aby vzpomínky, které opět vypluly na povrch, zase zapadly někam hluboko do studně, odkud už nebudou moct vyplavat…
Oblečená jen do ručníku vešla do kuchyně. Letmo pohlédla na hodiny. Ukazovaly půl dvanácté. Monika se bezděčně zachvěla. Za chvíli by se měl vrátit její otec. Nepřepadl ji strach, vzpomínky na nehodu přebily události v koupelně.
Sedla si ke kuchyňskému stolu a čekala. Nevšímala si jen napůl omytého nádobí - věděla, že otec si už stěžovat nebude. Netrápila se s přípravou pozdní večeře - byla si jistá, že otec ji už nesní.
Ani ne za čtvrt hodin zarachotil klíč v zámku. Po chvilce se otevřely dveře. Monika naprosto klidně poslouchala, jak se její otec snaží zout, ale jako vždy svou snahu nakonec vzdá a vpotácí se do kuchyně.
Vypadá hrozně. Pleš má od bůhvíčeho špinavou, malá očka se ztrácejí v záplavě červených skvrn od neustálého pití - žlutá a povadlá kůže mu taky nepřidává na kráse.
"Jídlo," vydá ze sebe těžce. Nedokáže mluvit v normálních větách, dokáže ze sebe vydávat jen jednotlivá slova. Monika se nehýbá. Hledí mu do očí.
"Jídlo!" zahřímá tentokrát výhrůžně.
"Ne."
"Cos - to - řekla?!"
"Ne!"
"Ty - spratku - nevdě…" napřáhne se rukou, ale Monika na poslední chvíli uhne stranou, otce zradí gravitace a spadne na zem. Při pádu se bouchne do hlavy o hranu stolu. Monika bez stopy emocí hledí na jeho bezvládné tělo a trochu té krve na spánku.
Zkontroluj tep.
Monika si klekne a přitiskne dva prsty ke krční tepně. Chvíli to trvá, ale ucítí tep. Sice slabý, ale je tam. Její otec pořád žije.
Nenávistně na něj pohlédne. Na muže, který zabil její mámu, a ona sama kvůli němu přišla o rok života.
Dokonči to.
Monika si ani neuvědomovala povědomý hlas, který jí zněl v hlavě. Došla k lince, otevřela skříňku a vytáhla velkou pánev, na které máma skoro obden něco kuchtila. Byla to vášnivá kuchařka.
Opětovná vzpomínka na matku jí vlila další dávku zloby do žil. Otočila se k muži, jemuž dlouho říkala otec. Potichu zasténal. Probouzel se. Monika se rozhodla,
udělej to holčičko udělej dokud leží
že ho nenechá se probudit. Napřáhla se a největší silou jej uhodila pánví do hlavy. Něco ošklivě křuplo a na podlahu se začala valit hustá červená tekutina. Monika se hystericky zasmála a pustila pánev na podlahu, až to zadunělo.
"Vidíš mami, že jsme to dokázali."
Ano Moni, prostě lážo plážo leháro. Jdi se vykoupat zlato. Přijdu za tebou. Lážo plážo leháro.
"lážo plážo leháro. Lážo plážo leháto. Lážo plážo leháro…" opakovala Monika, když napouštěla vanu, ten večer již podruhé. Zatímco v kuchyni chladla mrtvola jejího otce, ona rukou zkoušela, zda je proud vody dostatečně teplý, jak to chce její máma. Voda byla teplá. Tak teplá, až ji na zápěstí naskákaly malinké puchýře.
Buď je neviděla, nebo je ignorovala. Shodila ze sebe ručník a vlezla si do vany. Usmála se a slastně přivřela oči. Voda musela nesnesitelně pálit. Ale ona to nevnímala.
Lážo plážo leháro. Lážo plážo leháro. Lážo plážo leháro. Mami pojď se se mnou vykoupat. Voda je teplounká, pojď mami, pojď. Lážo plážo leháro. Lážo plážo leháro.
Bylo to jedno z těch obyčejných rán, kdy se nikomu nechtělo vstávat ani do školy, ani do práce, ani nikam jinam. Nesvítilo slunce ani nepršelo. Ptáci nezvykle tiše zpívali své tajuplné ptačí písně. Vychladlé mrtvoly čekaly na své objevitele. Nejspíše zvědavou sousedku, která spustí ječák, až objeví muže s rozbitou hlavou, alkoholika, který bil svou dceru a týral ji, jak bude později vypovídat na policii.
A pak ještě omdlí, až se podívá do koupelny, kde bude ve vaně plné vody ležet scvrklé červené tělo dívky poseté puchýři a boláky. Pitva neprokáže cizí zavinění, co se týče dívky. Vlezla si do vařící vody dobrovolně. A její otec? Všichni se shodli, že ho není škoda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 5. března 2008 v 23:13 | Reagovat

Proč u tebe všechno končí špatně? :D

Ale je to vážně dobrý. Do zítřka vymyslím nějakou pasivní kritiku jo?=)

Dobrou=)

2 mardom mardom | Web | 6. března 2008 v 0:44 | Reagovat

Akorát mi přijde zvláštní, že se zabila opařením a vůbec na to nereagovala (na tu bolest). Jinak napsáno velmi čtivě a hezky.

3 Mixie Mixie | 6. března 2008 v 9:01 | Reagovat

Je to zvláštní, ale je to záměr :)

A že to končí špatně? Znáte mě :)

4 Vallie Vallie | Web | 6. března 2008 v 14:02 | Reagovat

No, tak to je síla... Pěkně vymyšlený příběh, velice se mě dotknul. Líbilo se mi, jak to šlo rychle dál, řekla ybch, že tam nebylo nic navíc a nic tam nescházelo. I když pár překlepů tam bylo (oplácím) :)...

5 Miraella Miraella | Web | 6. března 2008 v 15:44 | Reagovat

No páni. Fakt síla! Já jenom čumím... takový drama... Nádherně popsaný. Překrásný. Ani mi to nepřijde zrovna "smutný", spíš cynický a nenávistný...

Mám jedinou výtečku - ji/jí.. asi dvakrát to tam bylo špatně.

:) Ale prostě kvalitní povídka!

6 Catherrina Catherrina | Web | 6. března 2008 v 15:57 | Reagovat

Nemám slov... Je to krásně zvláštní, prostě originální tvorba!:))

Docela se mě to dotklo a zanechalo to ve mě takový zvláštní pocit, ale to byl nejspíš záměr...?:)))

7 Neonka Neonka | Web | 6. března 2008 v 20:29 | Reagovat

Ten konec mě překvapil... v první chvíli mě vůbec nenapadlo, že ta voda byla tak horká, že ji zabila. Možná tam ani nemusela být ta pasáž s noční můrou, ale jinak to je vážně skvělý.

8 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 6. března 2008 v 20:46 | Reagovat

Takže, no jméno monika je.. se mi nelíbí, ale to je jedno...

Nikoho nechci urážet, bylo to výžně dobrý, ale stejně preferuju HPFF....

Mě nic jinýho nenapadá... Neumim kritizovat... dobrou=)

9 Mixie Mixie | 6. března 2008 v 22:31 | Reagovat

Sorry luc, ale kritika jména??!! :)) lol. Tady jde o to, že já nechci na věky věků skejsnout u něčeho, co už vlastně dopředu vymyslel někdo jiný. HPFF mám ráda, ale chci vymýšlet i vlastní věci...

Pro Neonku, ta noční můra měla trochu naladit atmosféru strachu... Asi se to moc nepovedlo mno :)

Mir, je to možný, s tím mám problémy, nevěnuju tomu moc pozornost :)

Všem díky za přečtení a komentíky ;))

10 Neonka Neonka | Web | 6. března 2008 v 22:47 | Reagovat

Atmosféra strachu se povedla, právě proto mi ta noční můra připadala zbytečná. No, ať se daří.

11 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 7. března 2008 v 15:35 | Reagovat

Tak sory no... : (

12 strigga strigga | Web | 7. března 2008 v 18:17 | Reagovat

Já si celou dobu myslela, že to bude mít pokračování... četla jsem to jedním dechem... a když byl najednou konec, říkala jsem si, že je to hrozně useknutý. Tohle prostě CHCE pokračování! :)

13 Mauška & Verunka=tvoje SB:-* Mauška & Verunka=tvoje SB:-* | Web | 7. března 2008 v 19:05 | Reagovat

Hele Mixie...dala jsme si jednu z tvých beeezva!!!!!!!!=* básniček na blog tak jen abys to věděla a nebyla pak nasraná a jináč k týhle povídce...x))Jak už tady psala jiní chtělo yb to prostě pokračování!!!xD jako musí bejt prostě to jinak nejde!!!xD

14 Mixie Mixie | 7. března 2008 v 19:07 | Reagovat

Luc nemusíš se naštvat :D Prostě mi to přišlo trochu komické, jsem samozřejmě ráda za tvůj komentář :))

Strigg, pokračování? Že by pohledem někoho jiného, náhodného kolemjdoucího, který odhlí širší souvislosti té nehody, třeba se ukáže, že otec za to nemohl a za smrtí Moničiny matky stál ještě někdo jiný? To už by bylo možná přehnané... Ale rozhodně nad tím popřemýšlím, díky za přečtení i za komentář :))

15 strigga strigga | Web | 8. března 2008 v 13:21 | Reagovat

Já ani nevím, jaké polkračování mám přesně na mysli - ale kdyby se ti to povedlo napsat stejně dobře, jako tohle, pak by to moc nebylo :) popřemýšlej ;)

16 Geisha Geisha | Web | 17. ledna 2009 v 10:39 | Reagovat

Tyyyjo, jakto ze jsem na tak dobrou povidku prisla az ted? :D:D Fakt  pekny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama