Dopis domů

7. dubna 2008 v 18:44 | Mixie |  Ostatní
Tak jsem přemýšlela, čím vás dneska potěšit. Dalším výčtem nesmyslných vět? Obrázkem? Nebo mám snad napsat nějakou povídku?
Na zajímavé události byl minulý týden více než pestrý, možná tak, že bych ani nevěděla o čem psát dřív, takže to odpadá. Obrázků mám taky v kompu dost, ale žádný se mi dneska dostatečně nelíbil. A psát mi nejde. Takže jsem projela složky a našla tohle. Psala jsem to v únoru, asi mi bylo trošku těžko na duši, nevím, to už si nepamatuju.
Takže, fandom je MASH, absolutně neslashová povídka a ještě k tomu depresivní a smutná, ale nebojte se, momentálně se mám totiž úplně jinak ;)

"Milý táto!
Mám po osmnáctihodinové směně. Celých dlouhých 18 hodin jsem stál na nohou a látal to, čemu se ještě před několika měsíci a dokonce týdny říkalo mladí kluci, teď to jsou vojáci. Pod rukama mi jich jen dnes prošlo přes 40. Kolem nás zuřila válka. Dělostřelectva se opravdu činila, dokonce se trefili do jídelny. Bůh ví, že to jídlo si to zasloužilo.
Jsem strašně unavený a přeju si jediné - spát dlouhým spánkem, nerušeným nočními můrami a příšernými sny. Bojím se zavřít oči, protože bych viděl to, co ve spánku vídám už několik dnů.
Na nemocničním lůžku leží muž ve středním věku. Zkrvavený, s otevřenými zlomeninami, bez nohou a s dírou po kulce v hrudi. Sestry a doktoři kolem něj procházejí, jakoby tam ani nebyl. A on tam leží a tiše volá o pomoc, protože nemůže mluvit. Jsem to já, tati. Z tohohle snu se budím ne s křikem, ale se stejně tichou hrůzou jako v tom snu.
Tati, mám pocit, že konečně začínám bláznit. I B.J. si toho už všiml, a poslední dobou se na mě neustále dívá. Ten jeho pronikavý pohled mi začíná lézt na nervy. Vím, že to myslí dobře a má o mě starost, ale prostě mi tím nepomáhá.
Před týdnem jsme tu měli 16letého kluka. Šlápl na minu a utrhlo mu to nohu. Druhou jsem mu musel vzít. Držel jsem pilku v ruce a díval se na ni s největším odporem. Chvíli jsem myslel, že ji zahodím a uteču. Nasednu do prvního džípu a odjedu pryč, co nejdál odtud!
"Doktore," vytrhla mě z přemýšlení sestra. Zabořil jsem pilku do masa a tlačil ji dál a dál, dokud jsem neucítil náraz na kost. S největším odporem jsem řízl. Jednou. Podruhé. Potřetí.
Když se Johny druhý den ráno probudil, a uviděl, co se mu stalo (co jsem mu JÁ udělal), rozplakal se. Ale jen málo, asi jako já, když jsem byl malý a spadl jsem z kola. Tys mě pak utěšoval, pamatuješ? Hladil si mě po vlasech a říkal mi, že "To bude dobrý, Hawkeyi, pojď, půjdeme domů a já ti udělám ten dobrý jablkový koláč, jako dělala máma." A já jsem se usmál nad tou představou a přestal plakat.
Seděl jsem u Johnyho a díval se na něj, jak pláče. A víš, co jsem já hlupák řekl? "To bude dobrý, pojedeš domů a máma ti udělá dobrý jablkový koláč." A ten mladej šestnáctiletej kluk přestal plakat. Rozzářily se mu oči, jako se kdysi rozzářily mně, a řekl, že to by bylo príma. PRÍMA. V noci si zabodl jehlu do krku, kterou někde ukrad, a tak dlouho s ní kroutil, až si tam udělal pořádně hlubokou ránu. Byl tak neuvěřitelně potichu, že jsme si toho všimli až ráno při vizitě.
Od té doby myslím na tebe, mámu a Johnyho. Jakoby to byl můj brácha, kterého jsem neměl. Tati, co je tohle za svět, ve kterém 16leté děti jdou do války a umírají v ní? O co se tady vlastně bojuje? O kus prašivé půdy, mrtvé země, pár na mapě?!
Už nemám sílu sešívat ty kluky, poslat je na frontu, za pár dní je tu mít znova, a zase s nimi na frontu!
Vzpomínáš si na mámu? Já už moc ne. A to mě děsí. Pamatuju, jak si mi v den jejího pohřbu řekl, že ona bude žít, dokud si vybavím její tvář i to, jaká byla. A to je ten problém. Já už nevím, jak vypadala! Já už ani nevím, jak vypadáš ty! Řeknu si táta, a vidím jen hrubě načrtnutý obličej neurčitých rysů!
A co Trapper? Henry Blake? Radar? I oni mi už mizí. Místo nich vidím jen oči, Johnyho oči, a jeho krk, rozdrásaný, zakrvácený…
Promiň, právě přišel do stanu B.J. Rovnou padl do postele. Za chvíli začne chrápat. Winchester přijde až ráno, má teď službu, chudák. Těch raněných je tolik, tak strašně moc! Jako bych operoval celou Zátoku Pláňat, ne jednou, ale několikrát, už tolik jich prošlo pod mýma rukama!
Tati, já pláču.
Mou závěť bys měl najít společně s tímhle dopisem, který by ti měli poslat.
Stydím se, ale já už prostě dál nemůžu. Vím, že tahle válka nikdy neskončí. Oni je budou vozit pořád a my je budeme dokola a dokola spravovat… Pistoli jsem si vzal ze skladu už před několika dny. Teď vstanu, naposledy se napiju z kolony, přikryju B.J., protože se zase odkopal, sednu si na postel a z pod polštáře vytáhnu pistoli.
V životě jsem nevystřelil ze zbraně, ale věřím, že se napoprvé trefím.
Miluju Tě, tati. A budu pozdravovat mámu.
Tvůj syn
Benjamin Franklin Hawkeye Pierce"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 7. dubna 2008 v 18:45 | Reagovat

Ja jsem Slizká zelená hmota poletující širým vesmírem dobrá anketa

2 sigam sigam | Web | 7. dubna 2008 v 19:11 | Reagovat

Páni... to bylo úžasné. Dokázala jsi skvěle popsat ty pocity. Říkala jsem si, že nebudu brečet, ale přecejen mi pár slziček ukáplo. Za to může ten konec. Uf :).

3 Catherrina Catherrina | Web | 7. dubna 2008 v 20:01 | Reagovat

Že já to vůbec četla! Nejenom, že mám rýmu a teče mi z očí i bez nějaké příčiny, teď už tu příčinu mám! Mixie, to bylo tak strašně moc krásný a tak strašně moc smutný. Úplně mi to na chvíli vzalo dech. Bylo to jako film, který se mi promítal před očima. Prostě nejsou slova, kterými vyjádřit pocity...:))

4 Mixie Mixie | 7. dubna 2008 v 20:24 | Reagovat

Lidičky vy mě děsíte. Co bude, až jednou napíšu něco, co se bude líbit i mně samotné? :))

5 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 22:32 | Reagovat

Ehm... Skvěle? =)

6 Vallie Vallie | Web | 8. dubna 2008 v 8:04 | Reagovat

No hezky napsaný, ale myslím, že tohle by Hawkey nikdy neudělal - nevzdal by se...

7 Grey lady Grey lady | Web | 8. dubna 2008 v 15:31 | Reagovat

Ehm... Nemůžu určit, jestli se mi to líbí či ne. Po této povídce mám takový zvláštní nevyjádřitelný pocit...

8 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 19:20 | Reagovat

Holky vy si vymýšlíte! Proč v tom vždycky hledáte to špatný? =D I když tam nic není??

9 mardom mardom | Web | 8. dubna 2008 v 22:42 | Reagovat

Hezky popsané pocity.

10 Miraella Miraella | Web | 9. dubna 2008 v 18:40 | Reagovat

Chceš mě rozbrečet?!!!

Do bylo... prostě dokonalý. Já nemám vůbec co bych k tomu řekla. A myslím si, že ta povídka má natolik nakažlivou atmosféru, že víc lidí to teď cítí jako já. A já to ani neumím popsat. Budu mlčet a ty si právě můžeš tleskat, žes rozbrečela necitelnou Miu!!!

11 Mixie Mixie | 9. dubna 2008 v 19:47 | Reagovat

Mir, promiň, tleskat si nebudu, nerada rozesmutňuji lidi...:(

:)

Mar, děkuji :)

Vall, asi máš pravdu, ale od toho je to ff...

Luc, díky, ale každý má právo na svůj názor ;)

12 Titany Titany | Web | 10. dubna 2008 v 17:35 | Reagovat

Uíí! Ty jsi zabila Hawkeyho!

Ehm. Klid, to bude dobrý. *mlátí se po hlavě*

Dlouho jsem hledala někoho, kdo píše mash fanfikce po česky, až jsem konečně našla. Jupí! Přečetla jsem je všechny - ty slashové jsou roztomilé...i když (nejsem slahařka) to nedokážu dostatečně posoudit...

Až se mi konečně podaří zrenovovat stránku (dej Merlin), tak tam můžeš najít odkaz na tvůj blog (protože můj firefox si není schopen nic zapamatovat)...ehm a to je asi tak vše.

Jo ještě, máš krásně přehledný vzhled, jsem odvařená z toho záhlaví (jakože tam nemáš obrázek ale máš ho dole), takže všechna čest autorce:).

Snad tu ten komentář ve změti najdeš... Zatím!

Titany

13 Mixie Mixie | 10. dubna 2008 v 19:46 | Reagovat

Našla jsem, Titany, našla, jelikož moc nepřidávám, komentářů moc nepřibývá, i když jich tu mám až až (díky všem :)). Děkuji za ten odkaz, jsem poctěna, i jsem ráda, že se ti povídka líbí. Btw třeba nechám Hawkeyho příště žít, co já vím?:D

Jinak lay je opravdu skvělý, a jeho autorka dělá nejlepší laye, co znám!

14 Titany Titany | Web | 10. dubna 2008 v 20:04 | Reagovat

No, v budoucnu bych se měla hecnout a taky napsat nějakou MASH fanfikci...i když na 'meš sleš' to moc nevidím:). Ráda tě na svém webu kdykoliv potkám:).

15 Titany Titany | 10. dubna 2008 v 21:36 | Reagovat

A zapomněla jsem dodat, že budu poctěna, když si u mě něco přečteš:).

16 Mixie Mixie | 10. dubna 2008 v 21:47 | Reagovat

Mno jasný, na to se rozhodně chystám, ale až se tu více porozhlédneš nebo se více poznáme, poznáš ty, že já jsem ráda za každou minutku volného času ;)

17 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 21:47 | Reagovat

Ou Mixie, já nikomu názory neberu. Jestli to někoho urazilo, tak se omlouvám. Mělo to vyznít jinak než to vyznělo.. Promiň, jestli to vyzní taky špatně, ale ten smajlík v 11. kmentáři mě vyděsil. Jako fakt... Mám špatnej pocit... :(

Já vím, že všechno moc pitvám a komentuju blbosti. Prostě pro příště budu komentovat... Jinak?

Mě to tak vzalo! Já se hrozně omlouvám, nevím co to se mnou je. Teď se na mě sápou starosti. Ve škole jsem mimo. Snažím se poprvý v životě učit se a mám z každýho testu depresi, do toho jsem psychicky šikanovaná. Jsem hrozně unavená. Pořád brečim i když nemám důvod. Už chci mít prázdniny. Já jsem s mamkou probírala i přestup do třídy s jedním jazykem a zaměřením na výtvarku, místo jazykový třídy. Já nezvládám tolik věcí. Navíc jsem zase víc a víc introvertní... Já vím že mě to neospravedlňuje. Prostě jsem plácla kravinu. Další monology už by pro mě byly smrtelně nebezpečný, jdu spát... Dobrou noc...

18 Catherrina Catherrina | Web | 10. dubna 2008 v 21:50 | Reagovat

Lucíku, co to slyším?!? Proč nenapíšeš, že potřebuješ trochu povzbudit - vsadím se, že my s Mixie bysme určitě něco vymysleli a to by tě aspoň trochu povzbudilo.:)))

19 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 22:03 | Reagovat

Já nevím... Leda by jsi mi dala svojí schopnost hbitýho slovního obratu a širokou slovní zásobu. Nikdy nevím co mám odpovědět na posměch. Já jsem hrozně změkla. Dřív bych všechny zmlátila, nebo se nějak šíleně ztrapnila, teď jen brečím a lituju se...

20 sigam sigam | Web | 10. dubna 2008 v 23:15 | Reagovat

LUC: To máš jen takové hloupé období. To zase přejde :).

Mixie: Tak jsem teda založila ty stránky s MASH ff. mash-ff-xf-cz :)

21 sigam sigam | Web | 10. dubna 2008 v 23:16 | Reagovat

Před tím cz je samozřejmně tečka a ne pomlčka :).

22 Neonka Neonka | Web | 11. dubna 2008 v 19:53 | Reagovat

Souhlasím s Vallií, na Hawkeyho mi ten závěr moc nesedí. Ale jinak je to perfektní. Nebudu tvrdit, že mě to nějak rozesmutnilo, ale stejně to na mě docela dost zapůsobilo.

23 Kahl Kahl | E-mail | Web | 12. dubna 2008 v 12:35 | Reagovat

Je to působivý. Není to vyloženě doják. Celý to na mě působí tak chladně, odevzdaně. Nevím jestli by se Hawkey zastřelil, ale je to dobře napsaný. Jako vždycky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama