Hříchy našich otců

29. dubna 2008 v 22:12 |  Tajemné a záhadné
Hříchy naše a hříchy našich otců budiž spravedlivě potrestáni aneb provinil se jednou Kain, následky máme dodnes.
Originální povídka, krátká, s pár veršíky. Za inspiraci děkuji Járovi, i když se povídka vyvinula úplně jiným směrem, než jsem zamýšlela. Jako vždycky.

Stačí se podívat na večerní oblohu
Převrátit list, z papíru či z obvodů
Potáhnout z cigára, odcvrknout špaček v dál,
Vejít do výtahu, kde jsi sám…
Mladík se napřímil a vyděšeně se rozhlédl kolem sebe. Nad jeho hlavou blikala pouliční lampa a kousek za ním se trávou plížila kočka. Svým rychlým pohybem ji ale vyrušil, takže na něj jen zaprskala a jedním skokem byla pryč.
Chvíli se za ní díval, a když nadobro zmizela, obrátil svou pozornost opět k tomu, co jej probudilo. Ještě před chvílí totiž spal na lavičce pár metrů od jejich panelového bytu. Ne, nešel sem spát záměrně. Rozhodl se, že si po dlouhém a namáhavém dni dá menší relax - cigárko a knížku. Přišel ven, usedl na stlučená prkénka, zadíval se na pomaličku zapadající slunce a otevřel své PDA. Byl na ten mobil pyšný. Takový malý kapesní počítač. Hodil se mu nejen k jeho práci, ale daly se na něm krásně číst knihy ve vlaku, v autobuse, prostě téměř všude.
Nedaleko v centru města zahoukala sanitka, až sebou mladý muž trhl. Přesně v tu chvíli lampa nad jeho hlavou zablikala a zhasla. Místo, kde stál, se sice neponořilo do úplné tmy, ale náhlé šero ponouklo mladíka k návratu domů. Při čtení jedné knížky zřejmě usnul. Netušil, jak dlouho spal. Asi moc dlouho ne, jelikož v kapse měl své PDA a zůstala mu i celá krabička cigaret… Kdyby spal déle, určitě by mu to ukradli.
Bez dalšího váhání vyrazil ke vchodu do jejich paneláku. Sídliště se v dnes noci (až na to zahoukání sanitky v centru) zdálo nějaké tišší než obvykle. Hvězdy ale svítily velice jasně… Kampak se jen poděl smog velkoměsta? Mladík nevědomky zpomalil. Lampa za ním dvakrát blikla a rozsvítila se. Krátce se ohlédl. V té samé chvíli jej napadlo, co jej asi probudilo ze spánku… A jestli se mu něco zdálo…
Světlo lehounce uteče tmou
Která tě obestírá hodinu dlouhou
Ty vracíš se z říše snů
Řekni ádios, ostatní mrtvé pozdravuj…
Sáhl do kapsy bundy ve snaze najít klíče od prosklených vchodových dveří. Ty dveře neměl nikdy moc rád. Ani ve svém pokoji neměl zrcadlo, nevyžíval se zrovna v pohledu na svůj obličej. Nebyl nijak ošklivý, neměl žádnou deformaci, jen byl moc sebekritický. Ale tyhle dveře se mu teď nezamlouvaly z dalšího důvodu. Po setmění se totiž ve skleněných výplních odráželo všechno možné, ale realita k těm věcem zrovna nepatřila.
Viděl obrys své postavy, možná až příliš vychrtlého těla, viděl černé prohlubiny na místě očí, viděl hrubé náčrty oken na protějším paneláku, viděl pohyb za jeho pravým ramenem…
"Co?!"
Mladík se s výkřikem otočil a vyděšeně se přitiskl zády ke dveřím. Zřetelně viděl, jak mu za ramenem ční čísi ruka. Všechny chloupky na těle mu stály, tep se zrychlil, ve spáncích mu bušila krev a plíce nestíhaly pumpovat vzduch. Vyděšeně třeštil oči do tmy. Teprve po chvíli ticha, kdy i jeho srdce přestalo bít, si uvědomil, že jeho tváře smáčí slzy. Pomalu je otřel a levou rukou zašmátral po klice. Nenapadlo jej vyndat klíče a odemknout si. Kupodivu ale bylo otevřeno. Mladík si neuvědomil tu nelogičnost.
Dveře do pekel tě vítají
Zdánlivým klidem a světlem tě lákají
Vstup a buď si jist věcí tou
Že už nevystoupíš pravou ani levou nohou…
Zmáčkl knoflík a uslyšel, jak v pátém patře nastartoval výtah a sjížděl teď dolů. Hluk jedoucí kabiny se rozléhal celým panelákem. Mladý muž nervózně přešlápl. Zase měl pocit, jak by za ním někdo stál a skoro jako by mu někdo nebo něco dýchalo na krk… Nervózně si přejel dlaní přes týl a ten nepříjemný pocit zmizel.
To ho povzbudilo. Před tím si nebyl moc jistý, zda by měl výtahem jet, jestli by to nebylo lepší po schodech, ale pět pater…
"Nejsem přece žádnej srab. Minutu ve výtahu to přece vydržím!" řekl si pro sebe. Hned poté, co toto vyslovil, zarachotila kabina přímo před ním a jeho opustila všechna odvaha. Otevřel dveře, které nepěkně zaskřípaly, až jej z toho rozbolely uši. Výtah na této straně domu byl jeden z těch menších, do kterého se vešli maximálně dva lidé a dost. Prostě klaustrofobický.
Mladík chvíli podržel dveře a zíral na žárovku. Zvláštně jej přitahovala a zároveň odpuzovala. Lákala a posílala pryč. Slibovala a proklínala.
Nevšiml si, jak se kolem jeho kotníků náhle zvířil vzduch. Vstoupil do kabiny, otočil se čelem ke dveřím a čekal, až se zavřou. Zmáčkl páté tlačítko. Dveře se pomalinku zavíraly. Zbýval už jen milimetr, když se v kabině náhle ochladilo o několik stupňů. Mladík se vyděšeně opřel do dveří, ale to už výtah vyrazil směrem nahoru.
Pomalu stoupal. Pomaleji než jindy. Mladík se přitiskl na stěnu kabiny, ruce se mu potily i přes výrazné poklesnutí teploty. Zrychleně dýchal a od úst a nosu mu unikaly obláčky páry. Bylo to šílené. Stál tam sám a zároveň věděl, že sám není. Něco tam je s ním. Něco tam je, možná se to o něj zrovna otírá, třeba na to kouká…
Kabina sebou cukla a zastavila se.
Mladík zaskučel strachem.
Na stěnách kabinky se objevila jemná jinovatka.
Vychází z pekelného ohně a přesto šíří mráz
Předhání se, jakou duši lapí snáz
Vybírají lidi vinné i nevinné
Ve věčných mukách tenhle rozdíl hned pomine…
Kabinka se zdála ještě menší než předtím. Tak mu to připadalo. Bylo to zvláštní. Předtím stál a zabíral tak polovičku prostoru, teď se krčil v rohu a snažil se zahřát… PDA mu zamrzlo. Hodiny ukazovaly 21:23. Kdo ví, před jak dlouhou dobou to bylo. Každopádně nikdo z rodiny ho hledat nebude. Snad někdo bude chtít jet výtahem…
Mladík viděl, jak jinovatka kreslí na stěnách kabiny různé obrazce. Jeden ho zvláště zaujal. Byla v něm totiž vyobrazena situace, která se stala před chvílí (?). Rameno a nad ramenem čísi znetvořená ruka. Pořád se na to díval. Schoulen do klubíčka komíhal se dopředu i dozadu, ale nespouštěl z té ruky oči.
Prsty byly zvláštně zkrouceny… Zkrouceny do tvaru… snad ne kříže? Ale ano, ty dva prsty připomínaly kříž. Je to snad znamení? Znamení čeho? "Vedl jsem počestný život, tedy jak se to vezme. Neukradl jsem nic většího než pár časáků, pil jsem přiměřeně, kouření se do hříchů snad už ani nepočítá a sem tam to brko bych už tolik taky nehrotil…"
Kaj se, kaj, za hříchy svého otce,
Kaj se, kaj, přijímej hořké plody ovoce,
Pros za odpuštění, vysměj se ďáblovi,
Pros za odpuštění, pošli ho zpět do díry v zemi…
PDA zapípalo. Slabounce, téměř vůbec, ale píplo. Mladík tomu nemohl uvěřit. Téměř nemohl rozlepit oči, tak moc byl zmrzlý. Kabina výtahu se proměnila v mrazák a on si připadal jako flákota masa k zítřejšímu obědu, už jen naporcovat, haha.
Opatrně vyndal PDA z kapsy a opravdu, ono fungovalo. Někdo mu psal na Jabber… Ani se pořádně nepodíval, kdo mu píše, a už cvakal tlačítka, což bylo strašně těžké, jelikož prokřehlé prsty se nedokázaly strefit do správných písmenek…
"sos vytah zima sos" Nic víc nedokázal napsat a ihned zprávu odeslal. A pak jen doufal…
Zvedl oči a podíval se na malbu. Už to nebylo jen jeho rameno. Byl na zdi vyobrazen celý, ale ruka za jeho zády se nijak nerozšiřovala, prostě jen ruka s pěti pokroucenými prsty do tvaru kříže. Bylo to o to děsivější. Člověk dokáže vzdorovat tomu, co vidí, ale jak odolávat tomu, co nevidí?
Stačí se podívat na večerní oblohu
Převrátit list, z papíru či z obvodů
Potáhnout z cigára, odcvrknout špaček v dál,
Vejít do výtahu, kde jsi sám…
§§§
Světlo lehounce uteče tmou
Která tě obestírá hodinu dlouhou
Ty vracíš se z říše snů
Řekni ádios, ostatní mrtvé pozdravuj…
§§§
Dveře do pekel tě vítají
Zdánlivým klidem a světlem tě lákají
Vstup a buď si jist věcí tou
Že už nevystoupíš pravou ani levou nohou…
§§§
Vychází z pekelného ohně a přesto šíří mráz
Předhání se, jakou duši lapí snáz
Vybírají lidi vinné i nevinné
Ve věčných mukách tenhle rozdíl hned pomine…
§§§
Kaj se, kaj, za hříchy svého otce,
Kaj se, kaj, přijímej hořké plody ovoce,
Pros za odpuštění, vysměj se ďáblovi,
Pros za odpuštění, pošli ho zpět do díry v zemi…
Hluk jedoucího výtahu mě nepěkně probral. Stála jsem ve třetím patře a čekala, až dojede ze zdola ke mně. Moje staré křečové žíly by ty tři patra nevydržely…
Výtah zastavil a já otevřela dveře. Pamatuju si, že mi to trvalo několik sekund, než jsem si uvědomila, co vlastně vidím. V rohu kabiny ležel Patrik, psychicky postižený syn jedněch mých sousedů. Ležel schoulený do klubíčka v rohu kabiny a jeho pravá ruka byla nepřirozeně zkroucená, hlavně jeho prsty. Na první pohled mi bylo jasné, že nedýchá.
A pak jsem začala křičet.
Pozn. autora:
Narážím tady na Bibli, konkrétně na příběh jak Kain zabil Ábela, a za to mu něco Bůh provedl, ale to už si nepamatuji co ;) Tady za to trpějí lidé, potomci Kaina, kteří jsou třeba potrestáni psychickým postižením a možná nejen tím...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | Web | 30. dubna 2008 v 14:03 | Reagovat

Miixie, i když bych si řekla, že tě docela znám (samozřejmě v rámci možností!:))) tak jsi mi zase dokázala, že umění lidi překvapit ti není cizí!:)))

Nevím, jak moc otevřenou pusu jsem měla, když jsem to četla, ale na konci jsem se ještě chvilku vzpamatovávala. Bylo to strašně hezky napsaný!:))) Troufám si tvrdit, že tohle je jedno z nejlepších děl, které jsem od tebe kdy četla!:)))

Moc se mi to líbilo!!!=))

2 Mixie Mixie | 30. dubna 2008 v 14:32 | Reagovat

Děkuji Cat, i když si myslím, že malilinko přeháníš... :) Nic tak skvělého ani úžasného to není, má to spoustu much, které yb to chtělo vychytat, ale na to jsem zase moc líná :) Každopádně díky no :))

3 Catherrina Catherrina | Web | 30. dubna 2008 v 22:27 | Reagovat

Možná malilinkato přeháním, ale mě se to fakt nějak dotklo!:D Prostě je to zase jiný, než ty spousty povídek předtím!:)))

4 Miraella Miraella | Web | 1. května 2008 v 13:52 | Reagovat

Nádherný. Možná z toho cítím malilinkatou změnu stylu psaní, je to tak? Nebo se mi to jen zdá? Každopádně vážně dost dobrý..

5 Elfairy Elfairy | Web | 1. května 2008 v 15:37 | Reagovat

Tak to je úžasné! Zkombinovat básničku a povídku dohromady... no já vážně nemám slov, je to nádherné. Přečetla jsem to jedním dechem a nemohla jsem přestat, dokud jsem to nedočetla...

6 mardom mardom | Web | 1. května 2008 v 16:29 | Reagovat

Rozhodně to bylo jiné a určitě to nebylo na škodu.

7 Mixie Mixie | 2. května 2008 v 0:40 | Reagovat

Wow, popravdě ta změna v psaní je docela dost možná, jelikož prožívám dost změn i v osobním životě a někde se to projevit prostě musí... :) Jsem ráda ale za tu změnu, protože změna je život a psát pořád stejně by byla nehorázná nuda, není-liž pravda? :)))

8 Grey lady Grey lady | Web | 2. května 2008 v 19:45 | Reagovat

Pěkně sepsané, pouze mi neseděla ta poznámka o mentalitě, jelikož mi připal v dané situaci normální a zdravý.

A cítím v tom závan ovlivnění Kingem. :)

9 strigga strigga | Web | 3. května 2008 v 17:04 | Reagovat

Uhh... Mixie, já ty tvoje originální jednorázovky prostě miluju! Měla bys sepsat knížku lehce hororových povídek... napsala bych ti k ní předmluvu :))) málokdy se stane, že se bojím u čtení, a věř tomu nebo ne, co se tvých povídek týče, už se mi to stalo dvakrát. Gratuluju, skvělá práce. :)

10 Mixie Mixie | 4. května 2008 v 18:31 | Reagovat

Grey lady mno nevím nevím, myslím, že v tomhle se King moc neprojevil, ale spíše japonský autor Kruhu, od něhož jsem četla knihu hororových povídek "Temné vody", čímž se dostávám ke strizze, protože podobnou knížku ybch oparvdu jednou chtěla napsat. Díky za názory a komenty;)

11 Vallie Vallie | Web | 5. května 2008 v 8:11 | Reagovat

No, je to dost dobrá povídka, jenom nejde poznat ten záměr, který je na konci vysvětlený. Ukončila bych to tím, že kluk ve výtahu umřel a basta. Ale je to tvoje povídka, tak bych ti do toho neměla tak kecat. Co se mi líbilo, byla ta tajemnost. Verše v ní, to byla prostě bomba!!!

12 Mixie Mixie | 5. května 2008 v 14:53 | Reagovat

Mno, na jednu stranu , to, že není hned od začátku jasný záměr může jen navýšit napětí, ne? :)

13 Sarbonne Sarbonne | Web | 27. srpna 2008 v 19:21 | Reagovat

Je to první povídka, kterou jsem od tebe přečetla, ale určitě to napravim! Zase si přidala stupínek mé už tak dost rozvinuté paranoie! Je to fakt skvělý a ještě teď mi běhá mráz po zádech!

Nevadilo by ti, kdybych si tě dala do odkazů? Aby jsem tě nemusela hledat všude možně. Chci si přečíst celý tvůj blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama