Torques

25. dubna 2008 v 19:02 | Mixie
Už jsme tu hódně dlouho neměli příspěvek do odpadkého koše, tak sem něco hodíme, co říkáte? :) Tohle mám rozepsaný snad rok, možná víc. Vím, že ten začátek se mi jednou zdál. Chtěla bych tenhle námět zpravovat, ale prostě mi to nějak nejde. Kostru příběhu mám vymyšlenou jen tak napůl. Chtěla jsem dvě ústřední postavy - právníka a upíra, nějak dát dohromady, spojit je nějakým "krvavým poutem", z čehož by mohly vznikat dost zajímavé informace, jelikož by to byly dva naprosto odlišné charaktery, mohla z toho vzniknout i komedie, ba parodie...
Ale cítím, že už to stejně nikdy nedopíšu. Takže šup s tím do odpadkového koše! :)
P.s. Torques má být jméno toho upíra ;)

PRAHA, 1609
Žil byl jednou malý chlapec. No a ten chlapec neměl matku ani otce, a tak se potloukal uličkami jednoho starobylého města a hledal, kde by se tuto noc utábořil. Štěstí mu přálo. Jen po několika hodinách našel výklenek v zapadlé uličce nedaleko hradu, v němž sídlil král. Výklenek byl malý, plný různého harampádí a špinavých hadrů. Chlapec unaven neúspěšným žebráním a několikahodinovým hledáním ulehl, aniž by výklenek zkontroloval. Krysy a jiná havěť byly jeho největším nepřítelem hned po holích bohatých kupců a chudých prodavačů na tržišti, kde měl své stanoviště. Zvířata ve městě však přenášela různě smrtelně nebezpečné nemoci, a chlapec by radši snesl výprask, než aby riskoval nákazu jakékoli nemoci. Nemoc na ulici znamenala definitivní smrt.
Avšak na nic z toho chlapec nepomyslel, protože jen co ulehl, tvrdě usnul. Zachumlal se do hadrů a pomalu pravidelně oddechoval, nevnímajíc nepatrné pohyby kolem něj. Ani si nevšimnul, že ho někdo od sebe odstrčil, neprobudil se, když se z hadrů vyklubal člověk, a ani se nezavrtěl, když mu hrdlo probodly dva velké špičaté tesáky, ne nepodobné zvířecím, a začaly mu sát krev.
Chlapec se probudil pozdě, hodně pozdě. Vlastně jej probudil mráz po celém těle. Nechápavě pohlédl na slunce vysoko na obloze, které zvěstovalo blížící se oběd. Jeho žaludek začal vysílat neomylné signály hladu, a tak se malý chlapec vydal na trh najít místo, kde by si mohl něco nakrást nebo vyžebrat k pozdní snídani.
PRAHA, 2009
Osobní auto značky Octavie zastavilo blízko obrubníku před budovou státního soudu. Z auta vystoupil mladý muž v obleku s nepostradatelným kufříkem v ruce. Rukou si ulízl nagelované černé vlasy, na oči nasadil černé brýle, na hřbetu ruky zkontroloval svůj dech - vše perfektní jako vždy.
Vešel do honosné budovy.
"Dobré ráno, pane Šebek!"
"Dobré ráno," oplatil muž pozdrav vrátnému. Jeho tón byl povýšený a chladný. Recepční na něj ukázal prostředníček, hned po tom, co se advokát Šebek ztratil z dohledu. Nemůhl si dovolit ztratit práci kvůli takovému… Takovému arogantnímu chlápkovi, jakým je Petr Šebek.
Procházel chodbami, zdravil se s lidmi a na jeho tváři pořád hrál úšklebek, který značil, že si o sobě myslí více než je zdrávo, avšak on to buď nevnímal, nebo to ignoroval, ale ze všeho nejvíc to asi dělal naschvál.
Když usedl za stůl ve své kanceláři, úšklebek z jeho tváře zmizel a nahradil jej výraz netrpělivosti a strachu. Strnule seděl na své židli a svět okolo přestal existovat. Nevnímal hluk z ulice proudící jediným oknem v kanceláři. Seděl a čekal. Čas jen utíkal. Nikdo se o něj nestaral. I když měl pan Šebek hodně na práci, nedotkl se jediného papíru na stole, nepročetl jedinou složku případů, které ho zaměstnávaly. Čekal.
Lampy na ulici se rozsvítily - Praha, ač ještě nebyla tma, rozsvěcovala svá malá světélka a ukazovala turistům další ze svých lákadel, pohled na neodolatelně osvětlené Hradčany. Pro pana Šebka to ale neznamenalo nic. Vlastně ano - věděl, že jeho čas se krátí s každou rozsvícenou lampou. Noc přicházela.
A s ní přicházel i on.
Torques.
Petr Šebek pohlédl na hodinky. Po několika hodinách jeho první pohyb. Už zbývaly jen dvě minuty. A on věděl, že jeho "společník" je přesný.
Ručičky hodinek jako by pořádaly závod, kdo bude dřív v cíli. Tak rychle čas ubíhal. Šebek přemýšlel. Bylo to už měsíc od jejich prvního setkání. Vešel tehdy do kanceláře a vypadal jako každý obyčejný klient, jen možná o něco bohatší. Oblek šitý na míru, dokonale střižený účes - to jsou známky bohatství, které návštěvník zřejmě měl. Už tehdy jsem měl vědět, že z toho budou jen…
Tok myšlenek v Šebkově mysli se náhle zarazil, protože v rohu kanceláře někdo stál. Atmosféra v kanceláři zhoustla a jakoby teplota poklesla o několik stupňů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherrina Catherrina | Web | 25. dubna 2008 v 21:45 | Reagovat

Páni, tak to jsem zvědavá jak babky na vesnici!:))) Líbí se mi ten nápad - setkání upíra a obyčejného člověka je nejen nevšední, ale i užasně bohaté téma, protože jsou to dvě postavy ze dvou rozdílných světů...:D

Já zas plácám! No nic...:))))

2 Grey lady Grey lady | Web | 25. dubna 2008 v 22:28 | Reagovat

Škoda, že jsi to nikdy nedokončila, ráda bych si to přečetla.

Je tam ale vidět rozdíl, co se týče stylu. Ale není moc velký. :)

3 LUCKILY LUCKILY | E-mail | Web | 25. dubna 2008 v 23:08 | Reagovat

Ježiš to je debilní, já se na tvou stránku dostala teprve teď a musim jít spát, jedu zítra na chajdu. Vadilo by ti hodně, kdybych si to přečetla až v neděli? Pádim=)

PS: ALOHA!

4 Mixie Mixie | 26. dubna 2008 v 14:15 | Reagovat

Taky mě mrzí, že jsem to nedokončila, ale nikdy neříkej nikdy... Opravdu by z toho mohlo vzniknout něco zvláštního a nového... Třeba by se našel někdo, kdo to dopíše...?

Luc, nevadilo ;)

5 Neonka Neonka | Web | 26. dubna 2008 v 20:19 | Reagovat

Vzpomněla jsem si na Interview s upírem.

Určitě s tím pokračuj! Vypadá to velmi zajímavě.

6 Kahl Kahl | E-mail | Web | 27. dubna 2008 v 8:10 | Reagovat

Svítí sluníčko, ale mě do zpěvu teda není. Výborné. :)

7 Minie Minie | Web | 28. dubna 2008 v 19:57 | Reagovat

Hmmm tak tohle mě hodně zaujalo( a to jsem celkem dost vybíravá). Škoda, že to nemá pokračování. Kdybych uměla já tak nádherně a výstižně psát, tak píšu pořád.........Mě osobně to trochu připomíná knížku Svítání od Stephenie Meyerové, ale to bude asi tím, že je to o upírech. Líbí se mi to tajemno a jak ,,to s ledovým klidem popisuješ". Já si prostě nemůžu pomoc, ale du si to přečíst ještě jednou......

8 Pajikas Pajikas | Web | 29. dubna 2008 v 16:11 | Reagovat

Teda, mě se to líbilo.... *THUMBS UP* škoda, že není pokračování...

9 Ice Ice | 29. dubna 2008 v 20:15 | Reagovat

Taky jsem si vzpomněla na Interview s upírem. Velmi slashy film... :)

10 tibby tibby | Web | 1. května 2008 v 14:57 | Reagovat

dokonči too...píšeš fakt pěkně, hrozně dobře se to čte..

11 Lejdynka Lejdynka | E-mail | Web | 11. srpna 2008 v 22:17 | Reagovat

Zajímavé. Právník a upír, hm...ale jejich setkání bych rozhodně propracovala víc, a jejich první bych detailně popsala, to by mohlo být zajímavé. Mimochodem, je to slash či nikoli? ;)

Taky jsi podle mě maličko odbyla popis Šebka, tak nafoukaný a arogantní právník by si podle mě zasloužil víc prostoru ;)

Ale to nic, jinak to není špatné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama